Ráda kreslí. Vystačí jen s perem, tuší a papírem. Vytváří svůj imaginativní prostor obohacený liniemi a černými skvrnami. Vznikají časové záznamy - prvotní, čisté a ničím nezatížené. Fenomenální kreslířka zabývající se subtilními proměnami problematiky zaobírající se meditací a hudbou, jež je pro ni důležitá. Taková je Inge Kosková ve svých kresbách.

Inge Kosková je kreslířka, grafička a příležitostně se věnuje ilustraci knih. Její jméno je úzce spjato s Olomoucí. Mimo jiné je i členkou spolku olomouckých výtvarníků. Své vzdělání zasvětila studiu matematiky a deskriptivní geometrie, které se promítá do její tvorby. A co se v ní rýsuje?

Jednou laškuje a "Chytá stíny“, podruhé píše "Dopis“ nebo "Poslouchá Janáčka“. Přesto budeme autorku marně hledat ve tmě, za stolem či na hudebním koncertě. Rozmanité aktivity Inge Koskové skrývají něco víc, než jen konkrétní situace a činnosti. Proč by nás měly zajímat?

Už proto, že výklad je velmi ambivalentní. Každý divák má prostor pro neomezenou fantazii, každý si pod danou změtí čar může asociovat jiné myšlenky. Autorka servíruje každému návštěvníkovi doslova švédský stůl plný rozmanitých a nejednoznačných asociací. Titulek napoví, ale neodpoví. Jako by nám záměrně ponechala prostor k meditaci. Koskové se jednou do ruky dostalo pero a tuš a byla tady životní láska. Od té doby neopustila prostředek, se kterým dosahuje lyrického vyjádření svých myšlenek a pocitů.

Umělec, kritik a kurátor Jiří Valoch napsal o její tvorbě, že minimální podoba kreseb má svou jedinečnou kvalitu. A já s ním souhlasím. Kresby mistrně a  ladně přechází do psané podoby a naopak. Linie se proměňuje do textové podoby, a oba tyto prvky vzájemně souzní. Je absurdní hledat konkrétní prvky a situace. Dočkáme se jen shluku horizontál, vertikál, diagonál, spletí skvrn a bodů, které fungují na určitých principech. Stejně tak nerozluštíme ani textovou část. Jistá "zašifrovanost“ je velmi příjemná. Diváka totiž nutí k zamyšlení nad obsahem a formou.

Inge Kosková se ve svých pracích zabývá kupříkladu tématem jógy a přenáší osobité zkušenosti z ní přímo do výtvarné podoby. Odtud plynou názvy děl jako "Tělové pocity" a "Kresba s mantrou“. Je fascinována i zvukem. Zachycuje rytmické charakteristiky lidského hlasu pomocí kresebných záznamů. Vytváří výtvarné paralely hudby, kterou si přehrává - od klasiky přes Janáčka až po hudbu současnou. 

Pro motivy Inge Koskové není určujícím faktorem velikost papíru, i když hraje určitou roli. Linie a body pomyslně rotují i přes něj. Vertikály rostou, tančí, padají a létají. Kosková pracuje i formou nabalování linií vzájemně na sebe, přičemž respektuje dané geometrické tvary. Vodopády plné skvrn nebo jen vzkaz pomocí morseovy abecedy? Nechme se unášet rytmy vážné hudby! O její dramatičnosti autorka píše výpovědi. Jsou to jakési sonáty s absencí not. Alespoň je tato skutečnost cítit.

I přesto, že její tvorba působí dostatečně střízlivě, nechybí ji ani hravost a rozmanitost v přístupu. Kosková se zabývá subtilními tématy pocitů, hudby a meditace. Její kresby tato témata naopak monumentalizují, např. pomocí velkých formátů. Oceňuji uvolněnost tahů, které respektují jistý řád, konceptuální přístup ke kresbám.

Postrádám však okamžik vytržení uměleckým dílem, oproštění se od šumícího davu návštěvníků kolem mne. A tak si říkám, zdali je to prostorem, instalací, či mnou. A to přesto, že rozumím přínosu této autorky. Bravurní kresbě, originálnímu přístupu k tématům, "čistým“ námětům, které velmi citlivě zpracovává.

Galerie Caesar / 7. 1. – 29. 1. 2010
Inge Kosková
Kresby
Výstavu uvedl Jiří Valoch
kurátor: Miroslav Schubert