Literární kavárna
Autor: Jana Dvořáčková / 38x přečteno
Pátek, 3. září 2010
 Ticho. Vypotácela jsem se z lesa zesláblá hladem a žízní doufaje, že se už konečně odvážím jít do města. Viděla jsem ho v dálce. Po celých těch dlouhých čtrnáct dní, co jsem se tady schovávala, jsem ho měla každý den možnost pozorovat. Na co jsem čekala? Nic se nedělo, nic se neměnilo. Věděla jsem, že moje čekání bylo, je a bude pouze zástěrka. Do údolí jsem se nikdy neodvážila, protože… jsem měla strach.
|
|
Literární kavárna
Autor: Pavel Antonín / 317x přečteno
Úterý, 25. květen 2010
Po delší době se opět v naší literární kavárně objevuje další příspěvek. Svou báseň Muž piáno nám zaslal Pavel Antonín. Naší redakci se moc líbí, tak vám ji také zprostředkováváme. Pokud máte i vy literární střevo neváhejte a pochlubte se svým výtvorem na našich stránkách. Svá díla nám posílejte na
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
a jako předmět uveďte Literární kavárna.
|
|
Literární kavárna
Autor: BcA. Lenka Kosztolányiová / 533x přečteno
Sobota, 6. únor 2010
 Obdivuju jeho moudrost a svým způsobem je pro mě otcem. Když jsme se poznali, bylo to úžasné, ohromovalo mě, co všechno zná, co zažil a kde všude byl. Měl okouzlující úsměv a šarm udatného rytíře. Věděla jsem do čeho jdu, ale nemyslela jsem na obtíže, které mi jeho stáří může taky přinést. Nejsem s ním z vypočítavosti, jak by si mohl leckdo myslet, miluju ho celým svým srdcem. Je to vůbec láska? To, co je mezi mnou a šedesátiletým mužem? Pro mnohé je už starcem, pro mě však ne.
|
|
Literární kavárna
Autor: Jana Dvořáčková / 483x přečteno
Neděle, 10. leden 2010
„No, to nic není, já slyšel mnohem děsivější historku,“ vytahoval se Jirka.
„Jo? No tak se pochlub. To sem zvědavej, co z tebe zase vyleze,“ dorážel Honza.
„To uvidíte, se normálně po…“
„Nemluv sprostě,“ ozvala se důrazně Honzova starší sestra, která s oběma dvanáctiletými chlapci seděla u stolu.
Než vypnuli proud, hráli karty. Chvíli trvalo, než v té tmě, kterou v
zimě přináší už podvečer, našli svíčky, ale nakonec jo, takže si mohli
třeba i o strašidelných věcech povídat vcelku bez obav.
|
|
Literární kavárna
Autor: Alisa Komendová / 562x přečteno
Sobota, 10. říjen 2009
 "Ty hvězdy dneska ale krásně svítí," zašeptala dívka a usmála se.
"Hm," odpověděl mladík ležící vedle ní na trávě.
"Ale vážně, krásněji než kdy jindy. Tak nějak zvláštně pomrkávají, jak kdyby se na něco těšily," tetelila se dívka dál a zachvěla se slastí nad myšlenkou, že hvězdy ví něco, co ona ne
"Hm," zabručel mladík a pomyslel si, že je dívka úplně pitomá.
|
|
Literární kavárna
Autor: Alisa Komendová / 593x přečteno
Pondělí, 5. říjen 2009
 Pršelo. Ulice New Yorku uměly být zatraceně studený. Pomalu shrbeně jsem se prodíral zástupy lidí. Nikdo se ani nezastavil, nikdo mě nepoznal. Nikdo mě neznal. Všichni znali to, čím jsem byl, ale ne mě. Taky, komu na tom záleželo. Byl jsem jen dalším v řadě. Zachráncem, ochráncem, super-hrdinou. Dokud jsem dělal svoji práci, nikdo se nestaral.
|
|
Literární kavárna
Autor: Jana Dvořáčková / 715x přečteno
Pondělí, 20. červenec 2009
„Přinesli ji před chvílí,“ zaslechla hlasy z venku a opatrně se připlížila k oknu. „Farář přislíbil, že pohřeb bude ještě dnes. Už poslali pro někoho, kdo ji odveze,“ řekl kdosi. Seděla tiše na podlaze pod oknem a poslouchala. Kdyby se pokusila postavit, ti venku by si jí všimli a paní Lucie by se to pak okamžitě dozvěděla. Nemusela se dívat. Věděla, kdo je ta mrtvá. Věděli to všichni.
|
|
Literární kavárna
Autor: Jana Dvořáčková / 724x přečteno
Neděle, 19. červenec 2009
Dnes poprvé se jí o ní zdálo. Zelenooká rudovláska stála na úzké skalní římse, až příliš úzké. Dívala se přímo na ni a mlčky dívku pobízela, aby ji následovala. Noa však věděla, že ve skalách je nebezpečno. V noci tam mrzne a přes den pálí slunce tak, že i zvířata hledají ukryt, aby přečkala další den. Skály jsou jen hromady mrtvých, šedých balvanů, obrovských a
neschůdných, plných nástrah a bludných kamenů, které dokáži člověka
vodit v kruhu tak dlouho, dokud nezemře vyčerpáním.
|
|
Literární kavárna
Autor: Jana Dvořáčková / 642x přečteno
Pátek, 17. červenec 2009
Minulost se zdá tak vzdálená. Ať se nám stalo cokoli, nebylo by správné potlačovat vzpomínky, byť jsou sebeděsivější a bolestivé. Ptát se, proč jsme byli vybráni zrovna my, to nám nepřísluší. Faktem je, že okolnosti způsobily, že vybrali ty nejlepší, nejsilnější, nejvytrvalejší a nejzdravější z našich předků a převezli je sem – do nového světa a k novému životu.
|
|
Literární kavárna
Autor: Miroslav Búran / 746x přečteno
Středa, 15. červenec 2009
Ondrej pomaly otvoril oči. Otočil tvár smerom k oknu a zahľadel sa do prázdna, bola ešte tma. „Už je čas!“ povedal sám sebe a ospalo zívol. Zľahka si pretrel spotenú tvár a hodil na seba oblečenie. Robil to takto už dvadsať rokov, stále ten istý rituál každé božie ráno. Pracoval ako správca chaty na Hrebienku. Vlastne mal tých prác hneď niekoľko. Bol aj v Tatranskom združení poľovníkov a príležitostne pracoval ako vysokohorský nosič. Miloval Tatranskú prírodu a za nič na svete by nevymenil ten kúsok hornatej zeme...
|
|
Literární kavárna
Autor: Pavel Antonín / 912x přečteno
Neděle, 22. březen 2009
 Po delší odmlce tu máme zase další příspěvek do naší literární kavárny. Je jím opět báseň. Autorem je Pavel Antonín. Pokud i vy máte chuť ukázat světu, co ve vás dřímá, zašlete nám své příspěvky na e-mailovou adresu
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
a jako předmět uvěďte „Literární kavárna“, rádi je budeme na stránkách publikovat.
|
|
Literární kavárna
Autor: Pavel Antonín / 861x přečteno
Sobota, 28. únor 2009
 Přinášíme vám nový příspěvek do naší literární kavárny, tentokrát báseň Netopýr z jeskyně od Pavla Antonína. Text byl inspirován písní George Harrisona pro Ringo Starra I´ll Still Love You z r. 1976.
|
|
|
Seděla na molu, nohy volně spuštěné, dotýkaly se vodní hladiny. Řeka plynula zvolna, téměř nehlučně. Naplnila si plíce vzduchem, tak sladkým a čistým, a pak pomalu a tiše vydechla. Znovu a znovu a ještě jednou, pravidelně a zhluboka. Jako by s tímto místem chtěla splynout, přivřela oči a přizpůsobila mu rytmy svého těla. Všechno jí tu připomínalo domov. Vodní hladina odrážela šedavé mraky, které před chvíli zakryly slunce. Nevadilo to, protože byla doma.
v Pop music od Lenka Kosztolányiová, 24-05-10 20:13
