Mezi 17. a 21. srpnem proběhl v Boskovicích, Brně a v Praze již sedmý ročník festivalu španělské a iberoamerické kultury Ibérica. Festival Ibérica se snaží představit bohatou španělskou kulturu, především tanec a hudbu v České republice. UVNITŘ FOTOGALERIE.

Je za námi další letní festival. Tentokrát jsme navštívili Open Air Festival, který se konal v Panenském Týnci. Bohužel však musím začít hned ne příliš lichotivě, neboť příjezd na festival byl katastrofální. Cesta, která normálně trvá hodinu, nám zabrala nejméně 3 hodiny. Z toho dobrou hodinu a tři čtvrtě jsme čekali v koloně. Bohužel jsme tam vyrazili až později. Mysleli jsme si, že stihneme Ohm Square a TataBojs, ovšem to jsme se šeredně mýlili. Sice jsme už o půl sedmé byli nedaleko, ale zasekli jsme se 15 kiláků před vjezdem na festival.

Šangri-la – ztracený bájný ráj. Místo našich snů a tužeb. Ale kde ho najdeme? Zatím ho nikdo neobjevil a pokud ano, nepodělil se o tom s námi. Ale divili byste se takovému člověku? V těchto měsících máte možnost navštívit v brněnské Olympia Show Hall výstavu věnovanou této legendě. A na co se můžete těšit? UVNITŘ FOTOGALERIE.

Střelecký ostrov i přilehlá nábřeží a mosty, zaplněné davy lidí. Stovky lodiček, šlapadel a dalších nejrůznějších plavidel na Vltavě. A uprostřed toho pontonové pódium s Balkánským králem. Byl to Sen letní noci. UVNITŘ FOTOGALERIE.

Šestý den – den poslední. Ačkoliv jsme měli odjet již v pátek, zůstáváme tu, abychom večer viděli nejnovější opus ruského režiséra Nikity Michalkova Unaveni sluncem 2. Novináři předních českých deníků ten den svorně jako jeden muž z lázeňského města do svých redakcí referují: Karlovy Vary unaveny sluncem! Nic lepšího a vtipnějšího je asi nenapadá …

Den čtvrtý – středa: Zatímco ještě v úterý panovala v Karlových Varech docela zima, ve středu opět udeřila tropická vedra. V nafukovacím kině Espace Dorleans, kde jsme absolvovali první film toho dne, se horko dalo krájet …

MFF Karlovy Vary sice skončil, avšak atmosféru festivalu se podařilo zachytit našemu reportérovi Milanu Kvasničkovi. Podívejte se na to, co vše na festivalu zažil, koho všechno zahlédl, který filmy zhlédl a jak tuto jedinečnou kulturní událost hodnotí.

První festivalový víkend se nesl ve znamení vynikajích filmů a sáhodlouhých front na ně, neuvěřitelného horka a hledání útočistě ve stínu, očekávání příjezdu Judea Lawa a stále relativně uspokojivě zvládnutého spánkového režimu (a to i přes 4 filmy denně plus tiskovky a Master class s režiséry a producenty).

Řevnice - Do Řevnic na Portu jsem se vypravila s jediným cílem: napsat lehce ironický článek o tom, kam se tento nejkultovnější trampský festival po 43 letech dostal. Očekávala jsem zde totiž málem na každém kroku vliv všeobecné globalizace a přizpůsobování se mainstreamovému publiku.

"Letošní 45. Mezinárodní filmový festival můžete považovat za zahájený." Tato již tradiční slova pronesl prezident karlovarského filmového festivalu Jiří Bartoška v pátek v osm večer při slavnostním zahájení ve Velkém sále hotelu Thermal. Zahájení festivalu předznamenala tradiční jízda lázeňským centrem z Grandhotelu Pupp. Festivaloví hosté se k hotelu Thermal začali sjíždět před 19. hodinou. Mezi prvními, kteří na páteční zahajovací ceremoniál dorazili, byl ředitel festivalu Jiří Bartoška s manželkou Andreou a český prezident Václav Klaus s chotí Livií. Po nich následovali režisér zahajovacího snímku Crazy Heart Scott Cooper, který přijel s uměleckou ředitelkou Evou Zaoralovou, premiér v demisi Fischer s manželkou Danou, moderátor Jan Eben, herci Jiří Macháček, Vanda Hybnerová či Saša Rašilov s dcerami a řada dalších.

Dne 22. června 2010 se v malostranském klubu Občanská plovárna uskutečnila tzv. filmpárty u příležitosti uvedení snímku Kajínek debutujícího režiséra Petra Jákla. Součástí párty byla také módní přehlídka značky Belstaff a dražba luxusních vín. Úvodem se přiznám, že jsem měl o tomto klubu nevalné mínění jako o místě, kde se setkává tzv. zlatá mládež, jež se předhání v tom, kdo má lepší porsche a oblek. A musím říct, že moje očekávání se v zásadě naplnila, ačkoliv večer se mi docela líbil.

Mají za sebou dvě desetiletí úspěšné kariéry, trip-hop prakticky vynalezli, avšak hudební zaškatulkování do tohoto žánru by mohlo být mýlkou! Svým hudebním projevem jdou skrz žánry a styly. Svou muziku dělají dobře a rozhodně na nic nespěchají. Dlouho se čekalo na poslední desku „Heligoland“, dlouho se čekalo na příchod na pódium.