Pod pojmem kimono si většina z nás vybaví tradiční japonský oděv se složitým vázáním, nošený při speciálních příležitostech. Japonská stylistka Kumie Holý však boří zaběhnuté stereotypy a před svou, v pořadí druhou přehlídkou v pražské smíchovské galerii, se s námi podělila nejen o dějiny tohoto oděvu, ale rovněž svou největší inspiraci nebo názory na místní kulturu.

 

Jak jste se dostala ke kimono kultuře? Co bylo prvotním impulzem?

Mezi kimony jsem vyrůstala a bylo pro mne samozřejmostí, že všichni kolem mne kimono nosili. Moje babička byla profesním zaměřením švadlena kimon a do jisté míry to po ní zdědila i moje maminka, která byla kimono stylistkou a každodenně se jimi zabývala. Jistý čas působila i v sousedním Rakousku, kam byla pozvána jakožto učitelka oblékání a oblékala nejsložitější japonské dvorské kimono, kterému říkáme „juni-hitoe“. Jedná se o velmi složitý oděv  z 11.-12.st, který v Japonsku nosily dvorní dámy. Okolo svých dvaceti let jsem se rozhodla žít moderněji, ale přes to všechno jsem se nakonec rozhodla pro dráhu umělecké stylistky. Začala jsem působit jako vizážistka/stylistka ve filmech a reklamách. Pokud v Japonsku v tomto oboru působíte, musíte, v případě natáčení historických filmů, ovládat i oblékání klasických kimon. A tak jsem se začala od své maminky učit a to mne přivedlo zpět k tomuto zájmu.

   

O čem pojednává letošní kimono show?

Chtěla bych upozornit na to, že neexistují pouze upjatá kimona, která jsou Japonky zvyklá nosit při obřadních příležitostech nebo ve svátcích. Mladé dívky nosí i tzv. „furisode“, což je kimono s dlouhými rukávy, ale opět je oblékáno velmi natěsno.

Hlavně v období 20.-30.let minulého století, bylo pro Japonky kimono běžným oděvem, musely v něm chodit i pracovat, styl oblékání byl proto daleko volnější. Dívky se chtěly líbit, proto kimona hýřila nejrůznějšími barvami a vzory přijímanými z Evropy a o tom je vlastně celá přehlídka.

„V ČR často slýcháváme, že Japonky na zádech nosí tzv. batoh, ale jedná se o složité vázací pravidlo. Svobodě je však dána přednost v každém případě.“

   

Jaké jsou Vaše doposud největší kariérní úspěchy?

Jak jsem se již předtím zmiňovala, pracuji jako stylistka ať už pro film nebo reklamu, takže si myslím, co práce, to určitě úspěch. Nemůžu si dovolit nechat klienta nespokojeným.

 

Kde hledáte inspiraci?

Jsou to určitě staré japonské filmy, ve kterých se kimona běžně nosila. Co se týká návrhů oblečení, líčení nebo vlasů, jsou to jak staré japonské, tak i evropské filmy, protože předválečná doba v Japonsku byla inspirována hlavně Evropou – například „Art decem“. Dalším zdrojem velké inspirace jsou pro mne japonští modernističtí malíři Takehisa Yumeji a Takabatake Kasho.

„Součástí přehlídky jsou kimona, která byla v 50. letech minulého století součástí denního nošení, jsou tedy více moderní a méně upjatá. Základ oblékání kimon je zachován. Jedná se především o kimonovou módu, nedrželi jsme se pevně stanovených tradic.“

 

Co se Vám líbí na české kultuře? Jaký vztah k ní zaujímáte?

Určitě české umění, to je velmi zajímavé. Potom samozřejmě pražské Staré Město, ale neplatí to pouze na Českou republiku, ale Evropu celkově, protože si váží staré a předválečné architektury, která se v Japonsku už téměř nezachovala. Japonci nemají moc ke staré architektuře vztah, ale když přijedete sem, tak tady je jí všude plno a to je krásné.

   

Co byste vzkázala našim čtenářům?

Chtěla bych sdělit čtenářům, že kimono není tak složité na oblékání, jak se zdá a pokud se mezi čtenáři najde někdo, kdo ke kimonům zahoří láskou, stejně tak jako já nebo moji přátelé, budu jen ráda. Kimona jsou na trhu již volně k dostání.

   

Přehlídka druhého ročníku kimono show spolku MOMI se konala v pražské smíchovské galerii Na Portheimce, za přítomnosti ředitelky galerie, Jaroslavy Malíkové a zástupce z japonského velvyslanectví, pana Unišiho.

 

ZDROJE FOTOGRAFIÍ: Facebook Portheimka, foto archiv Petra Holého, agentura Pxhere

< Předchozí		Další >