Kultura21.cz

Pokračujeme v našem pátrání po rodinných kořenech. Před chvilkou jste zaplnili poslední bílé místo v osudu svých prarodičů a výpis z matriky opatrujete jako poklad. Badatelské napětí ve vás roste. Cestou z matričního úřadu k autobusu už spřádáte plány, jak se dostat v rodinné historii ještě o krůček dál. Pardon, vlastně zpátky, protože přece míříme daleko do minulosti...    

Nastává ta správná chvíle zajít do archivů. Z matričních údajů o narození babičky a dědečka jste úspěšně vyčetli i jména jejich rodičů a místo, odkud pocházeli. Protože půjde o nežijící předky, vaše další cesta povede do Státních oblastních archivů. Právě tam se ukládají křestní matriky těch, od jejichž narození uplynulo více než 100 let, a těch, kteří se ženili, vdávali a umírali před více než 75 lety. Než ale cokoli podniknete, musíte přesně vědět, kam se obrátit. Pokud vaši předkové byli z Prahy, vaší další zastávkou bude Archiv hl. m. Prahy,  matriky ze středních Čech najdete v SOA (Státní oblastní archiv) Praha, dokumenty z východních Čech ukrývá archiv v Zámrsku, jihočeské zase Třeboňský archiv, západočeské Plzeň, severočeské Litoměřice a konečně severomoravské Opava a jihomoravské Brno.

Klíč k rozluštění tajemství

Stačí zadat do internetového vyhledávače například SOA Zámrsk a hned se vám objeví odkaz na stránky archivu. Právě na nich zjistíte všechny podrobnosti, které budete pro své rodinné výzkumy potřebovat – adresu archivu a otevírací dobu badatelny. Hlavně ale objevíte informaci o matrikách, které už jsou naskenované a k dispozici v digitální podobě. Navzdory tomu, že dnes nejsou na nic peníze, digitalizace matrik se úspěšně rozjela a dokumentů přibývá. Pomalu, ale přece.

Mne samotnou stopy zavedly právě do východočeského Zámrsku, protože náš rod pochází z vesničky pod hradem Svojanov na hranici Východních Čech a Moravy. Prvním záchytným bodem v pátrání byl můj pradědeček. Podle data na jeho hrobě jsem věděla, že se narodil roku 1876. Jeho jméno a rok narození se pro mne  staly klíčem k rozluštění tajemství našeho rodu. V inventárním seznamu matrik na webových stránkách archivu jsem našla tu, která odpovídala požadovanému rozpětí let. Poznamenala si její číslo a zjistila, že matriky okresu Svitavy jsou už kompletně naskenované a k dispozici na webu. “Hurá!”, zajásala jsem.

Skok o dvě generace zpátky

Nečeká mne žádná daleká cesta, kdy budu muset vstávat ve čtyři hodiny ráno, abych už v osm klepala na dveře badatelny. Mohu si hledat v klidu svého pokoje s hrníčkem dobrého čaje po ruce. Otevřela jsem si tedy doporučené stránky a přes kraj a okres se proklikala až k seznamu matrik. Obrovským pomocníkem jsou indexové matriky, kde můžete podle příjmení přesně najít, do které matriky a na kterou stránku zapsali údaje o vašem předkovi. Matriky z 2. poloviny 19. a začátku 20. století jsou pro rodopisce doslova pokladem, protože tu objevíte velmi podrobné údaje (uvidíte v ukázce). U otce a matky jsou uvedeni i jejich rodiče, tedy třeba, že otec Ignáce Stejskala je “František Stejskal, katolík, domkář z Městyse Svojanova číslo domu 11, manželský syn Václava Stejskala, domkáře z Městyse Svojanova číslo domu 11 a manželky jeho Anny, rodem Josefa Kočího, výměnkáře ze Sulkovce...“ Rázem se tak přehoupnete o dvě generace zpátky – najednou už znáte jméno svého prapradědečka, praprapradědečka  a prapraprababičky a můžete začít pátrat i po nich.

Nenechte se zmást

Nejdříve hledejte v indexu – kromě jména a odkazu na stránky určité matriky tu obvykle uvádí i vesnici a číslo domu, takže hledání je o poznání snadnější – třeba v mém případě už je jasné, že předkové dvě generace zpátky žili v čísle 11. Luštění zápisů vyžaduje velkou trpělivost, protože někteří faráři škrábali přesně jako kocouři levou zadní. Navíc různě komolili jména, a tak se mohl vyskytovat třeba Stejskal i Steyskal, to vás ale nesmí zmást. V zápisu najdete i povolání – v našem případě domkář, tedy malý hospodář. Leccos to napoví i o majetkových poměrech vašich předků. Pokud vaši předkové hospodařili po staletí na svém místě, budete mít hledání jednoduché. Horší je to, když se kvůli svému povolání museli stěhovat z místa na místo, jako třeba učitelé.   

Nebezpečí v podobě nemanželských dětí

Při pátrání vás ale mohou potkat i různé záludnosti. Snad nejčastější jsou nemanželské děti. Sama jsem na podobné problémy narazila už brzy po začátku svého pátrání. Zatímco z tátovy strany šlo všechno docela snadno, protože po staletí hospodařili na jednom místě (nejstarší doložení předkové pocházejí z doby kolem roku 1670), z máminy strany jsem narazila už u rodičů jedné z babiček. Oba byli nemanželští a nebylo ani pořádně jasné, kde se narodili. Naštěstí jsem neztratila hlavu, vytrvala a úsilí se vyplatilo. Nakonec jsem zjistila, že jejich matky odešly porodit docela daleko od domova – až do Brna. Není divu, bály se, co řeknou sousedi, nemanželské dítě bylo tenkrát mnohem větší pohanou, než dnes. Přesto se během 19. století narodilo až 30 % dětí mimo manželství.

Úskalí návštěvy archivu

Zatímco my si v klidu bádáme v teple svého bytu, spousta jiných rodopisců takové štěstí nemá. Ty "jejich" matriky ještě nejsou ve skenování na pořadu dne, a tak za nimi musí vyrazit do archivu. Pravidla související s návštěvou badatelny mají archivy už na svých webových stránkách, můžete si tedy snadno dopředu zjistit, co vás čeká a nemine. Obvykle vás nechají vyplnit badatelský list, kde zjišťují kdo jste a za jakým účelem pátráte. Na výpisky vám musí stačit obyčejná tužka (co kdyby nějakého vandala napadlo čmárat do staré matriky propiskou?), můžete s sebou mít notebook a digitální fotoaparát. Obojí je velkým pomocníkem. Poznámky máte hned v elektronické podobě a špatně čitelné zápisy si můžete vyfotit a pokračovat v luštění doma. V badatelně vám také vysvětlí pravidla objednávání matrik, můžete si jich zapůjčit například jen šest za den, u mikrofilmů (některé matriky se už nepůjčují k prohlížení fyzicky, ale jen jejich filmové kopie) to bývá víc. Spolehněte se ale při bádání jenom sami na sebe – k povinnostem obsluhy badatelny rozhodně nepatří pomáhat vám luštit staré texty.

Strašák, zvaný kurent

Tím se zároveň dostáváme ke kamenu úrazu všech rodopisců. Budou se vám hodit znalosti němčiny, protože jde o čtení písma, zvaného kurent (jak vypadá najdete v ukázkách), tedy psané obdoby německého švabachu. Pokud louskáte zápisy z 2. poloviny 19. století a mladší, je to hračka, protože už jsou v češtině. Ovšem v okamžiku, kdy se přehoupnete do staršího období, čeká na vás strašák kurent. Ne každý se s ním dokáže poprat, někoho odradí natolik, že na pátrání zanevře. Vydržte a nenechte se porazit! Nejlepší je vzít si k ruce tabulku se vzory jednotlivých písmen (viz ukázky) a snažit se pomalu luštit. Ze začátku to půjde těžko, ale pak najednou zjistíte, že už si víte rady. Chce to praxi a k ruce kvalitní německo-český slovník. Až úspěšně přečtete první slovo, udělejte si malou oslavu.

 Ať už vám je společníkem v pátrání počítač s internetem, nebo skláníte hlavu nad zaprášenou knihou v tichu archivní badatelny, přeji ať se váš rodový strom co nejrychleji rozrůstá. Příště si povíme o různých zajímavostech, které rodopiscům pomohou vytvořit si barevnější obrázek o životě svých předků.