Vila na Kampě – U Sovových mlýnů 501/7. Dříve Dobrovského, dnes Werichova vila. Od roku 1945 až do své smrti roce 1980 zde žil „národní klaun a národní rabín“ Jan Werich. V roce 1948, půl roku po odchodu Jiřího Voskovce, se sem do přízemí nastěhoval „černý anděl poezie“ Vladimír Holan. Byli sousedy více než dvacet let. Příliš slov k živým i mlčení s přízraky. Bujarné večírky i nejniternější modlitby. Tři kolmé metry, to byla tehdy vzdálenost z jednoho pólu české kultury na druhý.
Ti dva měli mnoho společného. Narodili se a zemřeli ve stejném roce. Oba méli dcery se smutným osudem. Oba byli milováni a pak zavrženi a nenáviděni. Jejich povahy ale byly odlišné. Werich a Holan byli jako den a noc, a tak není překvapením, že jejich soužití bylo někdy komplikované.
Hru o soužití těchto dvou osobností napsal pro pražské Švandovo divadlo Pavel Jurda. A není to veselý příběh. Oba hrdinové musí překonávat náročné problémy – nejen rodinné a pracovní, ale hlavně ideologické. Protože režim jim nevyhovuje a oni nevyhovují režimu. Není tedy divu, že se s ním dostávají do neustálých konfliktů. Ano, občas se objeví úsměvná scéna, ale pochmurná a tížívá atmosféra zůstává nezměněná.
Pokud toho moc o Werichovi a Holanovi moc nevíte, je možné, že budete na začátku představení trochu zmatení a budete potřebovat nějaký čas, dokud se v příběhu nezorientujete a nepochopíte, o co vlastně jde. Proto je lepší si předtím, než přijdete na představení, něco o těchhle dvou umělcech a jejich životech zjistit. Protože je to právě znalost reálií, díky které tenhle příběh naplno pochopíte a procítíte.
Zaujmou taky originální kulisy a potěší výborné herecké výkony, které jsou pro Švandovo divadlo už jakýmsi standardem. Exceluje zejména Miroslav Hanuš v roli Wericha. A co poselství? To, vzhledem k pochmurné atmosféře, s níž mimochodem skvěle kontrastuje, překvapí – protože říká, že ať se děje cokoliv, naděje je tu vždycky.
Hadry, kosti, kůže
Uvádí: Švandovo divadlo, Praha
Autor: Pavel Jurda
Hrají: Miroslav Hanuš (Jan Werich), Luboš Veselý (Vladimír Holan), Matěj Anděl (Jiří Voskovec), Andrea Buršová (Zdena Werichová), Bohdana Pavlíková (Věra Holanová), Denisa Barešová (dcera), Jan Grundman (Firjubin), Jan Mansfeld (posel)
Režie: Martin Františák
Dramaturgie: Martina Kinská
Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská
Hudba: Ivan Acher
Pohybová spolupráce: Zoja Mikotová
Asistent režie: Petra Štanclová
Produkce: Tereza Marková
Hodnocení: 75%
zdroj foto: Švandovo divadlo
| < Předchozí | Další > |
|---|
Knih o německé ohavnosti během 2. světové války bylo napsáno dost, o té sovětské však nikoliv. Málokdo ví, jaké násilné činy a zrůdnosti se páchaly za krutovlády Stalina na občanech Pobaltských států. Kniha referuje o strašlivé tragédii 20. století, kter...
Román Žítkovské bohyně způsobil v českých literárních vodách poprask a následně brázdil český literární rybník od ocenění k ocenění. Bylo jen otázkou času, kdy se tohoto románu chytne někdo, kdo se jej bude snažit převést na fi...
Píše se rok 1877. Císařovna Sissi (Vicky Krieps) je nejen módní ikonou, ale i ztělesněním ideálu krásy. Její 40. narozeniny se rychle blíží, ona však k oslavám nevidí důvod.