Kultura21.cz

I když je synem slavného zpěváka Pavla Nováka a navíc jde v jeho šlépějích, své postavení hned v několika oblastech si vybudoval jen díky svému talentu a pracovitosti. Nevěnoval se vždy jen muzice, ale nakonec se v ní zase našel. Právě po smrti svého otce pokračuje nejen v pořadech pro děti, ale vyprodukoval celou řadu projektů. „Mladej Novák“ je zkrátka neskutečně akční, což ostatně platilo i pro jeho tátu. Ale nešlo a nejde jen o projekty hudební jako je třeba spolupráce s rockovou partičkou Black Rose. Těch aktivit, a třeba i těch charitativních, má Pavel Novák junior poměrně dost. Je o tom i následující rozhovor.

Po letech jsme se potkali na tvém hudebně-výchovném pořadu pro děti. Znamená to, že pokračuješ v práci, kterou léta dělal tvůj otec?

Ano, pokračuji v tom, co otec začal budovat moc dávno a já jsem to s ním začal dotvářet v devadesátých letech minulého století. (smích). To je doba, co? Jenže kdybychom to dělali blbě, tak už to za ty roky asi zaniklo. Hřeje mě to, těší mě to. To naše miminko - Budeme si zpívat s Pavlem Novákem - stále žije a má se k čile k světu. Je zdravé, občas zlobí, ale dělá nám všem radost.

Pokud vím, máš těch pořadů pro děti několik, a proto by mne zajímalo, jestli to jsou věci z pozůstalosti tvého otce. A mimochodem - děláš to velice dobře.  Z mého pohledu jsi hotový zpěvák a bavič, který umí zaujmout dětské publikum, což je podle mého asi nejtěžší...

Těch pořadů děláme opravdu strašně moc. A také pro všechny věkové skupiny. Pro děti z mateřských škol a prvního stupně základních škol máme devět pořadů, a na dalším usilovně pracujeme. Pro druhý stupeň děláme jeden hudební pořad a dva multimediální, které vycházejí z mých znalostí a vědomostí získaných z doby aktivního potápění v extrémních podmínkách - a hlavně díky mé úspěšné kariéře podvodního kameramana a výrobce dokumentárních filmů. Jsou vhodné i pro střední školy. V neposlední řadě jsem vstoupil na velmi tenký led a obnažil jsem svou duši donaha.

Pro střední školy jsem si vymyslel preventivní pořad, zabývající se závislostí na návykových látkách. Není to nic z knih a brožur. Je to můj osobní příběh. Příběh Pavla, který se dostal rychle a jednoduše na dno a těžce se potom hrabal nahoru. Dlouho a opravdu těžce. Nic v životě není zadarmo, ani abstinence. Hrajeme tam také písničky lidí, kteří koketovali s návykovými látkami, byli závislí, někteří už tady nejsou, zatímco jiní měli to štěstí jako já. Přežili a začali se sebou něco dělat. Původní plán, dělat to jen pro střední školy a dospívající mládež, doba malinko změnila. Ta věková hranice se stále snižuje. S drogami a alkoholem koketují dnes již děti na základních školách. Je to děsivé, stejně jako život s drogami. Proto to dnes nabízíme i základním školám.

Bavič, hotový zpěvák? To není nikdo. A kdo si myslí, že je, tak je vůl. Nikdo není hotový a každý se vyvíjí, stejně jako já. Pro mě bylo v podstatě nejdůležitější malinké prozření a změny náhledu na život. Je to velký dar a je třeba si ho vážit. Užít si ho a nestát někde v ústraní a pasivně ho prožít.

Dětské publikum je nejnáročnější publikum, které znám. Děti nemají předsudky, jsou nepopsaný list a tak nemají problém vám bez okolků a natvrdo dát najevo, že je to nebaví a že to děláte blbě. Když si občas pořadatelé stěžují s kantory, že jsou děti neukázněné, tak jim říkám, ať se zeptají proč? Protože je někdo nedokáže zaujmout. Musíte podávat stále nadstandartní výkony na každém koncertě, jít do toho naplno. Je to fyzicky dost náročné. Však jsi viděl moje trička po koncertě. Kdyby mě po koncertě nebolelo celé tělo, asi bych přemýšlel, proč? Naštěstí se mi to nestává.

Navíc je poznat, že jablko nepadlo daleko od stromu a že jsi v muzice jako ryba ve vodě. Co všechno ses od otce naučil či odkoukal?

Já jsem si dříve vůbec nechtěl připustit, že bych něco odkoukal. Taky jsem spoustu věcí, co dělal otec a jak to dělal, nechápal. Dnes jsem již malinko moudřejší. Ne starý, moudřejší. (smích). Prostě jsem rád, že jsem odkoukal to šílené zapálení pro věci, pracovitost a paličatost. I když ta někdy opravdu bolí. A zdědil jsem snad velké srdce a umění milovat. Mít lidi a děti kolem sebe rád, a rád je takové, jací jsou. Nechtít je změnit, zkoušet změnit spíše sebe a svůj pohled na věci. Prostě žít šťastně. Teď to zní, jako velké moudro a spoustu blábolů, jenže já to takto dnes cítím. Dělám věci tak, jak je cítím. Naplno. Jsem dnes již schopen nést všechny následky. Nejenom tu chválu, ale i kritiku. Nehroutit se z toho, protože když žijete život naplno, tak ani nemáte čas se z toho hroutit.

Máš za sebou prozpívané roky a obrovské zkušenosti, což je cítit z každého tónu či gesta. Kolik roků vlastně zpíváš na jevišti? Kdy to všechno vlastně začalo?

Začalo to vše, když jsem se narodil (smích). V roce 1980 jsem začal zkoušet s první kapelou, potom v sedmnácti letech jsem již začal objíždět tancovačky, vznikla legendární skupina Pirillo, hrál jsem s kapelou Proto, zpíval jsem s mnoha zpěváky - a hlavně zpěvačkami. Je to dlouhá doba, ale mezitím jsem si odskočil k podnikání, vybudoval firmy, začal jsem se potápět, vyrábět filmy, jezdit po celém světě (třeba i se světovým rekordmanem a mistrem světa v potápění na nádech Martinem Štěpánkem), být u světových rekordů ve freedivingu a nakonec mě muzika opět pohltila. Vzala si to, co jí patří. Vzala si mě. A já si zase vzal ji. Máme se rádi, ale nedáme si nic zadarmo.

Vlastně až pár let po smrti tvého otce se mi dostalo do rukou a k uchu i oku DVD Jsi tady stále, kde je záznam vzpomínkové koncertu, stejně jako dvojalbum Pavel Novák je tu stále. Je to úžasné, žes tohle všechno dal dohromady. Vyprodukovat tak skvělý koncert a natočit staré i novější hity tvého otce, které ve tvém podání znějí trošku jinak, ale přesto zaujatě a přesvědčivě...

Jo, jo. Otec vždycky říkával, že jsem zrozený i pro obchod, že mám v tomto tah na bránu, cit a skvělé nápady. Byla to od něj velká pocta. On mě začal vlastně chválit až v době, kdy jsem se postavil na vlastní nohy a začal se životem protloukat sám. On totiž moc nechválil. Byl na mě pyšný a dal mi to najevo až v době, kdy jsem třeba dokázal vyprodukovat film Touhy bez hranic pro National Geographic - DVD Limiting Limits o freedivingu a úspěších českých reprezentantů. Po tomto se mi stýská. Ale filmování a hlavně postprodukce je ještě větší žrout času, než hudba. A k tomu musíte být ještě excelentní potápěč, abyste se dostal do míst, které oko běžného smrtelníka nikdy nemůže vidět. Prostě jsem se tenkrát do potápění a filmování zakousl naplno, po novákovsku. Toužil jsem po úspěchu a dřel jsem. Úspěch se dostavil. Je to klasický život. Nic není zadarmo a nespadne z nebes. Za vším je práce. A jak otec říkával: „Kdo spí, tak nežije, a pracovat je slušnost“

Přitom jsi stačil před časem vydat i vánočně laděné album stejně jako autorské album Neřesti a ctnosti, které jsou přece jenom více o tobě a současnosti. Co tě k těmto projektům vedlo a jaký je ohlas na novou tvorbu?

Vydal jsem toho za těch sedm let od otcovy smrti dost. Dva maxi CD singly, CD Neřesti a ctnosti vánoční CD Krásné svátky, DVD Jsi tu stále, vyprodukoval jsem videoklip Jsi tu stále, ale na svět jsem dostal i spoustu produktů pro děti. Pexesa, odznaky a v létě natočím své první CD pro děti Řemeslo má zlaté dno a jiné hity. A co mě k tomu vedlo? Touha něco dělat a nesedět s rukama v klíně. Vždy mě nakopne nějaký impuls od lidí. Protože muzikantská práce je právě práce pro lidi. Natočíte super CD, které nebude zajímat lidi, nedostane se k nim a k čemu to bude?

Teď mám za sebou první koncert s rockovou partičkou Black Rose. A hned po koncertě se strhla lavina dotazů, kdy bude CD? Takže mám o čem přemýšlet. Také do toho všeho jezdíme pěknou porci koncertů. Průměrně kolem pětadvaceti měsíčně, spíše třiceti. Občas jsem již nestíhal některé věci udržet v myšlenkách a na spoustu věcí pozapomněl. Musel jsem s tím něco udělat, a tak jsem si teď v jednapadesáti letech pořídil svou první, skutečnou manažerku Světlanu. Je skvělá, protože to novákovské tempo vydrží pouze výjimečná žena. Světlana taková je. Díky ní mám sice více práce, nedává mi možnost na něco zapomenout, ale je to práce tvůrčí a to mě baví.

Ohlasy na koncerty? Na to se mě neptej. Přijď na koncert a uvidíš. Nebo se podívej na web www.pavelnovak.cz, facebook www.facebook.com/pavelnovak.cz

A abych nezapomněl, mám nové miminko. Nevěříš? WWW.NADETECHZALEZI.CZ Na to jsem pyšný. To mě baví a vím, že mohu pomoci lidem, kteří to potřebují. Když jde o děti, je to ještě větší výzva. Třeba Větší než velká výzva. http://www.nadetechzalezi.cz/  A nemysli si, že čekám nějaké velké ocenění za tuto práci. Nemusel bych to dělat. Jenže já chci a baví mě to. Třeba dostanu od dětí zase nějakého anděla. Mám jich opravdu moc. Já je totiž sbírám. Andělů není nikdy dost!

Jak vlastně vypadají tvoje koncerty pro dospělé publikum? Co na nich všechno zpíváš a jaké jsou reakce publika?

Zpívám to, co chtějí lidé stále slyšet. Krásné hity Pavla Nováka. Takže na koncertech zazní Pihovatá dívka, Malinká, Nádherná láska, Podivný spáč, Chci zapomenout, ale samozřejmě do toho vkládám své nové písničky. Hlavně s úžasnými texty Luďka Haška. Je to taková směsice dvou Nováků, v podání toho, který tady je. Pavel Novák je tu stále.

Co tvé adrenalinové aktivity, které jsi už zmínil. Pokračuješ v tom stále?

Narážíš jistě na to potápění a filmování. Přiznám se, že jsem to teď úplně zastavil. Filmovat již nechci, protože to bych se k tomu musel vrátit úplně celý, naplno. Mě by to na půl plynu ani nebavilo. Prostě jsem takto nastavený. Výkonnostní typ, jak říkají mé kamarádky, psychoterapeutky z Bílé Vody. A potápění? Tak tady chci ještě zažít tu krásu. Být ve stavu beztíže, slyšet svůj dech, své srdce, prožívat to zpomalení, které se pod vodou dostaví. Uffff Úplně mě mrazí, když na to myslím. Do vody budu ještě chodit. Ne za nějakými metami, výkony. Chci si to užívat. Chci se jen tak potápět. Otázkou je, jestli mi to jen tak, bude stačit.

Co tvůj soukromý život?  Zvládáš všechno tak, jak bys měl? I děti ti nějak "zestárly" - a jak jsem se dozvěděl, jsou velmi šikovné a úspěšné...?

Můj soukromý život? Mám vůbec soukromý život? Lidi v šoubyznysu musí počítat s tím, že se jejich život stává veřejným. Já žiju s manželkou a dětmi šťastný život. S ženou jsme spolu sedmadvacet let manželé. Máme se pořád rádi, proto jsme spolu tak dlouho, ale nebylo to vždy se mnou zrovna jednoduché. Ona je taky dosti akční, je to živel. Vedle ní jsem naprostý kliďák. Takže pochvalu za ty roky trvání našeho vztahu zasloužíme oba. I vztah se musí hýčkat a nám se to snad daří. Dokážeme se společně smát, plakat. Dokážeme společně žít. Ne vedle sebe, společně.

A děti? Tak to je kapitola sama o sobě. Nikdy jsem je do ničeho netlačil, nikdy jsem je nenutil něco dělat. Snad jsem jim nikdy nedal ani výprask, Elišce ani pohlavek. A přesto jsou to skvělí mladí lidé. Dneska jsem již malinko ve stínu slávy svého syna, fotbalového reprezentanta a hráče dánského FC Midtjylland. Eliška zase skvěle tancuje a je nadaná umělecky ve všech směrech. Co bude dělat, tak to záleží na ní. Ona chce být každý týden něčím jiným. Taky to perfektně umí s dětmi. Sama malošky  trénuje a jezdí se mnou na karnevaly pomáhat s dětmi. Taky tři roky už slibuje, že na karnevalech začne i zpívat. Netlačím na ni. Co má přijít, přijde.

V současnosti život zvládám, protože jsem asi dospěl. Už prožívám možná poslední část puberty a čeká mě klidná dospělost. Jenže dokážu žít v klidu? Já chci vymýšlet, realizovat, to mě baví a život je o zábavě. I na dětských koncertech razím heslo: „Kdo si hraje, nezlobí“. Já si teď s životem hraju, užívám si ho a tak nemám ani moc času zlobit. A hlavně jsem se naučil, že i den prožitý doma s rodinou a odpočinkem, může být velká zábava. Čas od času si vyhlašujeme Pyžamový den. Porušit ho může jen ten, kdo jde vyvenčit našeho dalšího člena rodiny, psí slečnu Lili. Je to takový parťák na život a na smrt.

Žiješ stále v Přerově?

Žiju v Přerově stále. Jezdím taky na chalupu. Na Karlově to mám rád ještě více než v Přerově. Moc rád bych se vypravil na nějaký čas za synem do Dánska. Jsou tam prý strašně pohodoví lidé. Nikam nespěchají. Žijí v klidu a pomalejším tempem než my. Tam se chci podívat a chvíli žít. Filipovi jsem slíbil, že mu budu vařit a starat se o něj. Dělat mu sluhu, osobního manažera (smích). Mimochodem vařím moc rád. To je můj velký kůň. Okolí také říká, že vařím velmi kvalitně a chutně. A potom abych neměl nějaké to kilo navíc… (smích).

Nějaký mimohudební sen, který bys rád realizoval?

Nemám nějaké hudební dlouhodobé sny. Ani sny životní. Když něco chci, tak se za tím prostě vypravím. Naplno, s vírou, že dojdu do cíle. A když nedojdu? Svět se nezboří a přijde další sen, vize, cesta, cíl… Jak jsem říkal, když se něco nepodaří, není čas se z toho hroutit.

Zpět k muzice. Co máš v plánu tak na nejbližší dva roky?

Letos proběhne 2. června TOP koncert Pavel Novák DĚTEM – unplugged pod širým nebem u přerovského zámku. Koncert je spojený s vernisáží Větší než velká výzva. V létě natočím dětské CD, protože jsem vydával zatím jen převážně věci pro dospělé. Chci natočit pilotní singl s kapelou Black Rose a představit Pavla Nováka se srdcem bijícím v rytmu bigbítu. Čekají mě vánoční koncerty se sbory po celé republice, rozsvěcení vánočních stromů. Mimochodem vánoční koncerty pojedeme již čtvrtou sezónu. A příští rok? To je na mě moc brzy. Určitě pojedeme po republice s již zmíněnou výstavou fotografií Aleny Skřipské Větší než velká výzva. Budu poctivě koncertovat, rozjedeme se po republice s projektem Výhra, prohra, nevadí, sportujeme pro zdraví.  Budu žít svůj život naplno tak, jak mám v genech. Ty se nedají smazat, ošálit. Prostě Pavel Novák je tu stále.

(Foto: archiv Pavel Novák)