Příjemný večer s výborně naladěnou Anetou Langerovou

anet 200 Aneta Langerová v listopadu minulého roku vydala desku Na Radosti, se kterou vyjela na turné po Česku. V průběhu stačila posbírat pár ocenění a potěšila spoustu posluchačů. O zájmu o Anetinu hudbu svědčí určitě i to, že vstupenky na pražský koncert byly vyprodány téměř ihned a pro Prahu byl přidán ještě jeden koncert. Kritiky na album pěly chválu a zase chválu. A jak fungují písně na živo?

Usedli jsme do pohodlných divadelních křesel ve Studiu Dva, v sále se zešeřilo a na pódium postupně přichází kapela: Jakub Zitko (klávesy), Ludvík Kulich (kytara), Jakub Vejnar (basa, Chapman stick) Martin Kopřiva (bicí). Kapelu doplňuje ještě smyčcové trio ve složení: Veronika Vališová (housle), Vladan Malinjak (viola) a Dorota Barová (violoncello). Nakonec i člen nejočekávanější – samotná Aneta.

Ta nedávno obdržela ceny v anketě Žebřík 2014 Bacardi Music Awards, kde zvítězila v kategoriích album, skladba a zpěvačka roku. I na cenách Anděl má svá želízka v ohni, tak snad její tažení za úspěchy není u konce.

Ale zpátky k nedělnímu koncertu. Po úvodní písni „Dívka“, následovala „Svatá Kordula“ a „Panna“. „Tragédie na vsi“ měla v koncertním podání ještě děsivější náladu než na albu a na konci nás překvapila Štěpánka Balcarová, která zahrála na trubku. Zůstala i na „Divoká hejna“, která pro nedělní večer měla speciální intro. Herečka Marie Štípková, jejíž telefonát z Prahy je zaznamenán i na albu, si připravila speciální aktualizovanou verzi, která pobavila nejen nás v sále, ale i samotnou kapelu: „…zase jsem trénovala prokrastinaci. Ještěže se dnes posunul čas, aspoň se dopředu posunul i můj život…“

Aneta nezůstává pozadu a se zájmem komunikuje s publikem: „A tady někdo přišel pozdě, to nevadí, já taky všude chodím pozdě…“ Na začátku koncertu to vypadalo, že pojedeme po trase vytyčené tracky na albu, ale udělali jsme si zastávku na albu „Dotyk“, a to oblíbenou snovou „Malou mořskou vílou“. V rámci koncertu jsme se vrátili k turné „Pár míst“ a ve zredukovaném složení – klávesy a smyčcové trio, Aneta zazpívala „Vzpomínku“ se všeříkajícím textem nebo „Stačilo říct“ ve speciální úpravě s Jeanem Valchánem (tedy Martinem Kopřivou, který vyměnil bicí soupravu právě za valchu).

V nejmenší sestavě (violoncello a Chapman stick, zvuk krbu) pak zazněla „Slova z hor“, která se tak nějak vymykají z celé koncepce alba, ale živě jako hlasová exhibice poslouží dobře. Stejně třeba jako Tráva, při které jsem určitě nebyla jediná, kterou mrazilo, příjemně samozřejmě.

anet2

Na programu byla také „Bříza“ v hravé aranži a téměř rapová „Nevěsta“. Z alba Dotyk bylo k poslechu třeba „Vysoké napětí“. Aneta vtipně představila celou kapelu, která k této části koncertu měla připravenou speciální choreografii. Zpěvačka v tento večer občasně bojovala se slovy: „…dneska mám okna, že taková nemáte ani doma…“

Už už to vypadalo, že koncert končí, ale neutuchající potlesk ve stoje přivolal kapelu zpět, aby zahrála „V bezvětří“ nebo „Vodu živou“. Pořád jsem doufala, že aspoň nyní přijde na řadu Lehkost, moje nejoblíbenější, ale bohužel se tak nestalo. I po přídavku odměnilo kapelu publikum standing ovation.

Koncert, stejně jako album Na Radosti končila stejnojmenná skladba, kterou zazpívala a zahrála samotná Aneta. A to už jsme se po více než dvou hodinách opravdu odebrali do svých domovů.

Po hudební stránce se dá něco těžko vytknout, na pódiu se sešli naprostí profesionálové. Nálada stoprocentně skvělá, uvolněná. Mám pocit, že jsme všichni odcházeli se zasněným pohledem a krásně spokojení. V každém případě se těším, až zase kapela vyjede na koncerty v klubech, kdy nebudeme přikovaní k očíslovaným sedadlům, ale rozjedeme to jako muzikanti na pódiu.

anet3