Reklama
Banner

Hrubý Jeseník, propátraný „očima a nohama“ rozhlasáka Miroslava Kobzy, přibližuje nová kniha

Email Tisk

Cestou necestou200Cestou necestou za tajemstvím Hrubého Jeseníku se vydají čtenáři knihy novináře a spisovatele Miroslava Kobzy. Dvou set stránková publikace, bohatě vypravená fotografiemi současnými i historickými a dalším unikátním obrazovým materiálem, vychází v edici Tajemné stezky nakladatelství Regia.

 


„Když jsem byl osloven, abych knihu napsal, uvědomil jsem si, že takových už vyšla spousta. Nakonec jsem se rozhodl přiblížit své milované hory tak, jak jsem je poznal a propátral, tedy vlastníma očima a nohama,“ vysvětlil Kobza na autogramiádě v šumperské knihovně.
Nejnovější přírůstek edice Tajemné stezky pražského nakladatelství Regia vzešel z pera spoluautora tří knih, věnovaných řekám, pramenům a potokům severní a střední Moravy, tvůrce rozhlasových dokumentů o památkách, regionální historii a přírodních zajímavostech. Pro legendární cyklus „rozhlasových pohlednic“ Od Pradědu na Hanou, který vysílá už od roku 2002, připravil přes tisícovku dílů, v nichž posluchače zavedl na pozoruhodná místa z celého Olomouckého kraje. Jeho největší láskou však jsou už od dětství Jeseníky, které prochodil křížem krážem a mnohokrát tam s kamarády přenocoval pod širákem.
„Tisíce tváří má krajina nejvyšších moravských hor – Hrubého Jeseníku. Za krásného počasí čaruje dalekými výhledy a hrou milionů barev. V čase podzimních mlh se vše obleče do šedivého hávu, ze kterého tajemně ční pařáty větví staletých buků, jejichž listí odvály podzimní větry. V zimě zase sníh obleče hory do bílé,“ popisuje pohoří poeticky.
Dokáže však být také faktograficky přesný. Přináší údaje o geologické minulosti hor, o jejich bohatství, osídlování, stavbách, přírodních i kulturních zajímavostech a také o způsobech obživy předchůdců dnešních obyvatel. Nescházejí ani legendy a příběhy skutečných lidí, kteří zde žili nebo alespoň pohoří navštívili.
Lidé jsou zachyceni i na fotografiích, a to nejen běžní obyvatelé podhorských vesniček, ale také významné osobnosti kraje, jakými byli například podnikatelé bratři Kleinové či proslulá hostinská „matka Grohalka“. Nechybí ani snímek, na kterém císař František Josef I. pózuje nad uloveným jelenem. Zmíněna je také jeho manželka Alžběta neboli Sissi, která přenocovala v Jelení boudě pod Keprníkem, publikována je fotografie jejího pamětního kamene.

Cestou necestou


Zvláštní kapitolu Kobza věnoval temné stránce regionálních dějin – pronásledování čarodějnic. Neopominul ani pohnutou historii někdejší rozhledny na Pradědu, která v extrémních podmínkách jesenických zim vydržela pouhých 48 let a zhroutila se při bouři v roce 1959. Popisuje také návštěvu její přesné kopie, vystavěné v Německu rodáky.
O publikaci autor tvrdí, že není turistickým průvodcem, ale spíš pozvánkou k poznávání kraje, který je tajemný a krásný zároveň. Ve svých knižních toulkách se však nevyhnul ani smutku, nostalgii a polemickým úvahám nad proměnami drsných hor.
„Je to nesmazatelný vřed na tváři horské krajiny, nebo unikátní výtvor lidských rukou, který si zaslouží obdiv?“ ptá se v kapitole o elektrárně Dlouhé Stráně.
Jednoznačnou odpověď však nedává. Pouze vrší údaje, zaníceně líčí, popisuje perem i srdcem a jaksi podprahově vsouvá čtenáři myšlenku, že by se měl do tohoto čarokrásného kraje vydat sám. A pohybovat se tam s pokorou a úctou, která velebným horám náleží, a ne jako „někde v městském parku“.

Foto: Nakladatelství Regia



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KVĚTOSLAVA ENGLEROVÁ

knihovnice obce Statenice

Kniha:


JAN BAUER - KLASIKOVÉ V NEDBALKÁCH

Kniha Klasikové v nedbalkách aneb Za kulisami českého 19. století z pera Jana Bauera mě oslovila hlavně tím, co jsme se ve škole o našich slavných klasicích neučili. Všeobecně je známo, že život těchto osobností byl plný bídy, ústrků a jedním slzavým údolím. O tom, že to byli také lidé z masa a kostí s lidskými chybami, se ve škole neučilo. Jejich životopisy nelze shrnout do pouhého soupisu děl. Víte, že Mácha hovořil většinou německy, že Palacký napsal Dějiny národa českého nejprve německy, že Dobrovský, Rettigová a Světlá se museli učit češtinu až v dospělém věku? A s češtinou bojoval i Josef Mánes. Nejvíce mě zaujal příběh Karla Havlíčka Borovského, který byl pasován na národního mučedníka. Havlíček byl r. 1851 odvezen do tyrolského Brixenu. V kouzelné alpské krajině byl ubytován v luxusním hotelu, kde se zastavovali i příslušníci habsburského panovnického rodu. Český novinář zde měl zajištěnou plnou penzi a mohl k sobě zvát manželku i dceru. V květnu 1852 se za Havlíčkem rozjela i jeho rodina. Cestovní výlohy ve výši 150 zlatých jim zaplatilo pražské policejní ředitelství. Nato si Havlíček pronajal domek se zahradním altánem s krásnou vyhlídkou. Veškeré jídlo jim nosili z luxusního hostince. Kromě toho dostával náš novinář od rakouského ministra vnitra ročně 500 zlatých, které mu byly vypláceny pravidelně v měsíčních splátkách, aniž musel něco dělat. Pravdou ale je, že byl Havlíček pod stálou policejní kontrolou. A takových zajímavých příběhů je tu mnohem víc. Kniha vystihuje zajímavosti ze života našich klasiků čtivou formou bez bulvární příchutě a nesnižuje přitom význam osobností, které hrají zásadní roli v našem národním kulturním fondu.

Banner

Počasí v ČR


Partneři

Čtěte také...

Největší turistický průvodce na světě

turisticky pruvodce francie 200Srdce frankofila zaplesalo. Nevěřím, že existuje potřebná informace pro návštěvníka této krásné západoevropské země, kterou bychom v publikaci nenašli.

...

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Oldřich z Chlumu opět zasahuje

altDetektivky zasazené do historie mají úžasné kouzlo. Pro čtenáře i autory. Čtenář i autor si užívají dobových reálií, syrových a nevyumělkovaných vražd. Vyšetřovatelé v knihách nesnímají otisky prstů, neposílají vzorky do laboratoře na expertízu, nestudují...

Rozloučení s pohádkou O perníkové chaloupce se nadmíru povedlo

pernikova chaloupka200Neděle 17. února 2013 se nesla ve zlínském Městském divadle v duchu loučení. Dětští diváci a jejich rodiče měli možnost naposledy vidět oblíbenou pohádku O perníkové chaloupce aneb Jenom jako....

Jak se kdysi odečítal film

I dnes se stává, že diváci prožívají nekonečné seriály (proč by se na ně jinak dívali?), že mají tendenci vztahovat postavu na jejího představitele. Oblibu nezaručuje sebelépe zvládnutá role v "kusovém" pořadu, ale ustavičně se vracející typizované figurky: vždyť kdo vítězí třeba v soutěži TýTý?...

Zuby Nehty: Jako bych to už někdy slyšel

ZUBY nehty bookletZuby nehty, to je klasika. Bez nadsázky legendární dívčí (dnes už dámská) kapela po patnácti letech nahrála regulérní řadové album. Žádné vykopávky. Prostě nové Kusy. Pokud je vezmete za své, bu...