Když se řekne Brazílie, tak mlsné jazýčky si většinou vybaví nezaměnitelnou chuť a vůni kávy, ale také zemi nepřeberného množství exotického ovoce. Brazílie představuje pestrou zemi nevyčerpatelných chutí a vůní, jako stvořenou pro gurmány, nebo ty, jež chtějí vnímat tuto exotiku právě žaludkem. Jak jsou na tom Brazilci se stravováním, to vám osvětlí následující článek.
Snídaně jsou podobné jako u nás – bílý chléb či placky, podávané s máslem, sýrem, doplněné šunkou či klobáskou. Hlavní je výběr čerstvého ovoce, který se nám Evropanům může znát až nevyčerpatelný. Posuďte sami, zda znáte toto ovoce – acerola, caja, jaca, mangaba?
Co se týká oběda, možná vás nepřekvapí, že v této tropické zemi prakticky polévky nevaří. Co region, to typická místní specialita. Základem hlavního chodu jsou převážně rýže a fazole. Zapomenout nemůžeme na nějaké to maso, třeba kuřecí, hovězí či vepřové. Opět nesmíme zapomenout na ovoce, které dokáží neuvěřitelně skombinovat do zdánlivě neslučitelných kombinací.
Večeře bývá podobná snídani, ostatně jako u nás. Za oblíbenou svačinku například platí tzv. misto quente, tedy zapečený toust se šunkou a sýrem.
Za národní jídlo by se mohl považovat pokrm zvaný feijoada, tedy směs z černých fazolí, hovězího či vepřového masa, uzenin a zeleniny. Tradičně podávané s rýží. Už se vám sbíhají sliny?
Sladkou tečkou na závěr jistě bude brigadeiro – extrémně sladká hmota podobná pudingu, jež se připravuje ze slazeného kondenzovaného mléka, kakaa a mléka nebo mléčné rýže.
Když se podíváme na zoubek nápojům, tak musíme konstatovat, výše kromě výše zmíněné silné kávy, zde mají v oblibě džusy, tzv. sucos. Slavným alkoholickým nápojem je cachaca, vyráběná z cukrové třtiny. I u nás známý míchaný drink caipirinha (cachaca, limetka, cukr, ledová tříšť), bývá označován jako neoficiální národní pití. Pivo čepují po třetinkách a na jeho výrobu používají i český chmel.
Více o Brazílii a Francii se dozvíte na festivalu Culturea, který se koná 28. – 29. dubna ve Zlíně.
| < Předchozí | Další > |
|---|
Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...
Frida Kahlo, slavná mexická malířka, žila nespoutaným životem. Doslova a do písmene. Byla živel – nedala si jen tak něco vymluvit. Své plány uskutečňovala i za cenu vlastní bolesti – psychické i fyzické. Jako by všem chtěla ukázat, že ...
Když v roce 2011 umělecký ředitel londýnského National Theatre Nicholas Hytner zvažoval, že jeho divadlo mezi záplavou vážných dramat potřebuje nasadit výrazný komediální titul, navrhl jeden z jeho dramaturgů prověřenou klasik...
Radek Žitný se navzdory svému mladičkému věku (narodil se roku 1988) i profesi (studuje hru na hudební nástroje) prosadil jako spolehlivý průvodce po klikatých a strastiplných osudech mnohých známých umělců. S bohatým využitím archiv...