Ve věku 80 let zemřel v úterý 1. října krátce před půlnocí zpěvák Karel Gott. Odešel doma v kruhu své rodiny. V září zpěvák potvrdil, že trpí akutní leukemií a podstupuje léčbu. S vážnými zdravotními problémy bojoval od roku 2016. Zpěvák za dlouhá léta posbíral 42 Slavíků, titul národního umělce a neskutečné množství prestižních cen a uznání doma i v zahraničí, dále stovky zlatých a platinových desek.

Ti, kteří by přibližně před více než půl stoletím pěli na začínajícího Karla Gotta ódy a superlativy v tom smyslu, že to bude právě on, kdo stane nejoblíbenějším českým zpěvákem a miláčkem žen a navíc uspěje v zahraničí, byli by prohlášeni pravděpodobně za hlupáky. A přece se tento původně vyučený elektromontér dokázal navzdory těžkým začátkům prosadit. Nejdřív na soutěžících začínajících zpěváků, posléze v kapelách, které hrály v pražských kavárnách - to bylo ve druhé polovině padesátých let minulého století. Všechno šlo postupně a vlastně ani ona jeho obrovská popularita nepřišla ze dne na den.

Zrodila se hvězda

Majitel "božského" jména, který zpíval jazzové písničky, se nestal slavným přes noc. Přesto se začátkem šedesátých let v Praze zrodila hvězda, za což může nejen talent či ona "boží jiskra", ale rovněž neuvěřitelná píle a schopnost se učit, zdokonalovat a pracovat na sobě. To, že se začal na samém počátku školit, jen dokládá, že nechtěl nic ponechat náhodě, chtěl něco umět a někam to dotáhnout. V tomto ranku měl štěstí na báječné pedagogy, nejdřív Jana Belíka a potom Konstantina Karenina, což byli svého času i velmi dobří tenoristé. Rozuměli mu a dokázali ho správně nasměrovat a motivovat. Další velkou Gottovou výhodou bylo, že měl o soudobé muzice přehled, sledoval vývoj populární hudby ve světě a byl zkrátka v obraze, byl in.

Foto: Robert Rohál

Poslouchal stovky desek se světovými zpěváky i kapelami, objevoval nové prvky a styly a nasával je do sebe jako houba, aby je vzápětí převedl do svých písní. S lehkostí sobě vlastní se pohyboval hned v několika žánrech, což umožnila jeho vrozená muzikálnost a hudebnost - a najednou už to nebyl jen jazzový zpěvák. Uvědomil si, co platí pro publikum a pochopil, čím vším by ho mohl zaujmout.

Angažmá v divadle Semafor

Výtečnou školou profesionality se pro něj stalo angažmá v pražském Semaforu a ještě více téměř půlroční angažmá v Las Vegas v hotelu Frontier v Las Vegas. I to bezesporu přispělo už ve druhé polovině šedesátých let jak k jeho mezinárodnímu renomé, tak k vlastnímu poznání, co by mohl a tedy i měl dělat, jak by se měl ve své kariéře orientovat. Pochopil, že nestačí jen hudební vkus při výběru převzatého repertoáru, ale že je nutné mít vlastní a pokud možno kvalitní autorské zázemí. A to se mu podařilo už během působení Divadla Apollo, které vzniklo po jeho odchodu ze Semaforu.

Když ke všemu připočteme účast na prestižních zahraničních festivalech a pozvánky do nejslavnějších světových televizních show či smlouvu s tehdejším západoněmeckým Polydorem, nemohl mu konkurovat jediný tuzemský zpěvák. A jak šla léta, situace se nezměnila, "jen" repertoár se podstatně rozšířil co se kvanta i žánrových odstínů týče. I když se zavedl jako romantický tenor, během své závratné kariéry předvedl stylovou všestrannost, od jazzu a swingu přes rokenrol, kantilénu, country až k velkým muzikálovým majstrštykům či operetním áriím.

Foto: Robert Rohál

42 Zlatých slavíků

Dost možná díky své obdivuhodné všestrannosti si udržel pozici domácího Zlatého slavíka, ale jeho tuzemskému publiku se líbí i jeho kultivovanost, smysl pro humor a moudrý nadhled. Přitom nadále vystupuje v zahraničí, nadále je velkou hvězdou v německy mluvících zemích.

Nelze opomenout ani jeho dvě vystoupení v letech 2000 a 2005 ve slavné newyorské koncertní síni Carnegie Hall, což také o něčem svědčí. Třeba o jeho umu, profesionalitě, lidskosti a pozoruhodném přístupu ve vlastní práci na své umělecké cestě. To učinilo z Karla Gotta legendu, která je vpravdě nesmrtelná a bez které by zlatý fond české populární hudby nebyl zlatým fondem české populární hudby, jež nám beztak v zahraničí léta záviděli, závidí a budou závidět...

Karel Gott

(14. července 1939 Plzeň - 1. října 2019 Praha)

< Předchozí		Další >