Banner

Hubert Wolf odkrývá tajemství případu Sant´ambrogio

Email Tisk
wolf perSkutečný, více než století utajovaný církevní skandál, odehrávající se poblíž sídla samotného papeže, se prostřednictvím knihy PŘÍPAD SANT´AMBROGIO dostává mimo zdi uzamčeného církevního světa. Tajný inkviziční archiv zpřístupnil až v roce 1998 papež Jan Pavel II. a záhy vyplul na povrch případ řeholnic z kláštera Sant’Ambrogio z poloviny 19. století. Několikaletá badatelská práce význačného církevního historika Huberta Wolfa vyústila v obsáhlou a poutavou studii s prvky detektivního románu podloženou četnými archivními materiály a výpověďmi očitých svědků i obviněných. Autor postupně před čtenářem otevírá mnohem širší a závažnější souvislosti, v nichž hrály nemalou úlohu také vysoce postavené církevní osobnosti. Dílo již vyšlo německy, anglicky, francouzsky, italsky a korejsky. U nás ho v českém překladu Lubomíra Kotačky vydává nakladatelství PROSTOR.
 
Konečně ke mně v pondělí 25. července, krátce po osmé hodině, přišel arcibiskup edesský, poslaný Pánem. Nezbývala už žádná naděje; byla poslední příležitost k mé záchraně. Jemu jsem mohla všechno odhalit a naléhavě jsem ho prosila, aby mi pomohl co nejrychleji se z kláštera dostat. Všechno to dopadlo dobře – byla jsem vyslyšena a zachráněna,“ cituje Hubert Wolf v knize PŘÍPAD SANT´AMBROGIO dopis kněžny Kathariny von Hohenzollern papeži, který mu napsala pět týdnů po svém vysvobození z římského kláštera Sant’Ambrogio, kde jen o vlásek unikla smrti. Ponižovali ji, izolovali od ostatních řeholnic a vnějšího světa, a protože věděla o tajemstvích, jež se v klášteře skrývají, snažili se ji umlčet. Nakonec se ji dokonce několikrát pokusili otrávit. Téměř přesně po patnácti měsících, dne 26. července 1859 v půl čtvrté odpoledne, definitivně skončilo její přebývání mezi řeholnicemi III. regulovaného řádu svatého Františka v klášteře Sant’Ambrogio della Massima v Římě, jež nejdříve započalo slibně.  Byla to záchrana před jistou smrtí, na poslední chvíli. Dramatický zážitek, dlouhé měsíce strávené ve smrtelném strachu, se stal rozhodující životní zkušeností zbožné šlechtičny, která se do zmíněného kláštera uchýlila ve svých jednačtyřiceti letech jako řeholnice. Její líčení uplynulých událostí připomíná ten nejtemnější středověk a potvrzuje předsudky a klišé o životě v katolických klášterech, jakých koluje mezi lidmi spousta. Jenomže zde se nejedná o středověk, nýbrž o novověk, polovinu 19. století, a neodehrává se to v osamělém klášteře někde vysoko v horách, ale rovnou uprostřed metropole všeho křesťanstva a sotva dva kilometry vzdušnou čarou od Vatikánu, sídla zástupce Ježíše Krista na zemi. Co se vlastně v klášteře Sant’Ambrogio odehrávalo? Šlo pouze o fantazírování jedné neurotické kněžny o travičských úkladech, nebo šlo Katharině skutečně o život? Ostatně: co vůbec přimělo kněžnu z hohenzollernského rodu, blízkou příbuznou pozdějšího pruského krále a německého císaře Viléma I., k tomu, aby se stala řeholnicí, dokonce v tak přísném řádu a právě v Římě? Odpovědi hledá a nachází Hubert Wolf v pečlivé rekonstrukci případu, který si nezadá s temným thrillerem. 
 
Hubert Wolf: PŘÍPAD SANT´AMBROGIO. Utajený skandál římských řeholnic (anotace)
V roce 1998 zpřístupnil papež Jan Pavel II. tajný archiv Kongregace pro nauku víry, pokračovatelky římské inkvizice. O rok později se do studia těchto archivních materiálů pustil církevní historik a profesor münsterské univerzity Hubert Wolf. Výsledkem jeho dlouholeté práce se mj. stala historická studie Případ Sant’Ambrogio, která poprvé vyšla roku 2013 a poté byla přeložena do angličtiny, francouzštiny, italštiny a korejštiny.
Autor na základě analýzy dokumentů tajného inkvizičního procesu z počátku šedesátých let 19. století zrekonstruoval příběh odehrávající se poblíž sídla papeže v jednom z římských ženských klášterů na přelomu padesátých a šedesátých let 19. století. Zde byl po dlouhá desetiletí pěstován kult údajné světice Marie Agnese Firraové, který přerostl do organizovaného psychického, sexuálního i jiného zneužívání novicek a řeholnic. Manipulace probíhala mj. prostřednictvím falešných zjevení, domnělých mystických dopisů psaných Pannou Marií apod.
Hlavní hybatelkou celého inkvizičního procesu, probíhajícího dva roky a před veřejností dokonale utajeného, byla kněžna Katharina von Hohenzollern-Sigmaringen. Tato urozená a zbožná šlechtična se do kláštera uchýlila s cílem uklidnit svou duši a ukrýt se před nelehkým osudem, ale záhy zjistila, že je ohrožena nejen její mravnost, ale také život. Přes prvotní nadšení a odhodlání zůstat v klášteře natrvalo brzy zjišťuje, že za uzavřenými zdmi se odehrávají zločiny kriminální, náboženské i mravní povahy. Hlavní iniciátorkou je zástupkyně abatyše Maria Luisa. Tato krásná mladá a ctižádostivá žena má na svědomí několik lidských životů, organizuje pod záminkou náboženského zasvěcení každodenní sexuální orgie a nechává se uctívat jako světice. Před kněžnou se postupně odhalují další a další zločiny, nenachází však zastání ani u představené kláštera, ani u zpovědníků, kteří jsou do skandálu také zapleteni. V podstatě nemá šanci uniknout a musí čelit travičským pokusům nedotknutelné světice Marie Luisy.
Několikaletá badatelská práce autora vyústila v obsáhlou a poutavou studii s prvky detektivního románu podloženou četnými archivními materiály a výpověďmi očitých svědků i obviněných. Případ Sant’Ambrogio není omezen jen na klauzuru samotného kláštera, ale odhaluje také pozadí zločinů a postupně před čtenářem otevírá mnohem širší a závažnější souvislosti, v nichž hrály nemalou úlohu také vysoce postavené církevní osobnosti.

Z německého originálu Die Nonnen von Sant’Ambrogio. Eine wahre Geschichte, vydaného nakladatelstvím C. H. Beck v roce 2013, přeložil Lubomír Kotačka.
Odpovědná redaktorka: Stanislava Moravcová ml.
Počet stran: 600, MOC 397 Kč
Vydalo nakladatelství: PROSTOR roku 2017
V českém jazyce vydání první 
 
 
Hubert Wolf (1959), německý církevní historik, vystudoval na univerzitách v Tübingenu a v Mnichově katolickou teologii se zaměřením na středověké a moderní církevní dějiny. V roce 1992 se stal profesorem na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem a později také v Münsteru. Dlouhodobě se věnuje výzkumu římské inkvizice a významných církevních osobností. V roce 2003 získal cenu Gottfrieda Wilhelma Leibnize a o tři roky později Gutenbergovu cenu.
Kromě jiného je autorem několika monografií, některé z nich byly přeloženy také do angličtiny, francouzštiny, italštiny a dalších jazyků. Jedná se například o knihy Index. Der Vatikan und die verbotenen Bücher (2006, Vatikánský index zakázaných knih), Papst und Teufel. Die Archive des Vatikan und das Dritte Reich (2008, Papež a ďábel. Vatikánské archivy a třetí říše) a Konklave. Die Geheimnisse der Papstwahl (2017, Konkláve. Tajemství papežské volby).
 
wolf 1
 
O knize napsali
Případ Sant’Ambrogio je ve skutečnosti mnohem víc než pravdivý kriminální příběh o vraždících jeptiškách. Je to seriózní vědecká studie o tom, jakým způsobem se církev vyrovnávala se skandály. Jak autor podotýká, tento příběh se zkrátka nikdy neměl dostat na veřejnost.
GERARD DEGROOT, THE WASHINGTON POST
 
Wolfův vypravěčský talent se opírá o skutečné tajné inkviziční dokumenty, kdysi chybně zařazené a dlouho pohřbené v zapomnění. Autor odhaluje sexuální zneužívání, podvody a vraždy odehrávající se za zavřenými dveřmi ženského kláštera. … Je zde víc než dost materiálu na kriminální román, ale příběh Sant’Ambrogia jde ještě mnohem dál než běžná fikce.
EAMON DUFFY, THE GUARDIAN

Ne každý den narazíte v literatuře na vraždící jeptišku s lesbickými sklony, pokud to tedy není brak. Skutečný život je však něco zcela jiného, jak také poznala zbožná německá kněžna Katharina von Hohenzollern – téměř za cenu vlastního života –, poté co se rozhodla vstoupit v roce 1858 do kláštera.
MARCUS TANNER, THE INDEPENDENT
 
Inkvizici většinou vnímáme jako negativní instituci, ale v Případu Sant’Ambrogio postupuje efektivně, systematicky zpovídá svědky a zvažuje důkazy. Co zjišťuje, je mnohem závažnější než původně odhalené uctívání falešné světice. Jeptišky byly v přísné klauzuře s nestvůrou – jejich nadřízená byla závislá na moci, trpěla naprostou bezohledností a sexuální nenasytností.
LEV GROSSMAN, THE TIME
 
Hubert Wolf vypointoval svou knihu, založenou na množství důkazů, jako autor thrilleru. Postupuje retrospektivně, probírá se výpověďmi obžalovaných, kteří popírají svou vinu, a rozplétá mlžení a polovičatá přiznání svědků, dokud neodhalí zvrácenou podstatu celého skandálu.
SARAH DUNANTOVÁ, HISTORY TODAY
 
Ukázka z knihy PŘÍPAD SANT´AMBROGIO, str. 438
Maria Luisa Ridolfiová byla zřejmě svrchovaně sebevědomá a atraktivní mladá žena. Mnozí vyprávěli o její mimořádné kráse a jejím šarmu, jímž si dovedla získat lidi. Maria Luisa si byla svého působení na muže i ženy plně vědoma a svých půvabů cíleně využívala. Toho Americana si jednoduše otočila kolem prstu a s vysoce vzdělaným teologem Josephem Kleutgenem strávila nejen noc v posteli, nýbrž dohnala jej dokonce k tomu, že její krásu kladl na roveň půvabu Bohorodičky Marie. Nešlo však pouze o erotickou přitažlivost, Maria Luisa měla zvláštní charizma, jemuž se jen málokdo dokázal ubránit. Vždyť i jinak nepříliš snadno roznítitelná kněžna Katharina von Hohenzollern jí byla zpočátku zcela uchvácena.
Maria Luisa pocházela z prostých poměrů, jimž chtěla vstupem do kláštera uniknout. Jako mladá dívka byla tehdejší abatyší Sant’Ambrogia sexuálně zneužívána a bezprostředně poté začala se svými vizemi a extázemi, jež postupně nabývaly na intenzitě. Zda u těchto nadsmyslových projevů šlo o reakci na právě prožitou špatnou zkušenost, lze stěží posoudit. Nasvědčuje tomu fakt, že zjevení Panny Marie bylo častým průvodním projevem „syndromu chudoby, závislosti, nemoci, sociálního vyřazení, případně bolestného zážitku vyvolaného tělesným nebo duševním úrazem“. Například u stigmatizované vizionářky Marie von Mörl se mystické jevy objevily po ztýrání jejím otcem. Jedny své tělesné potíže, v daném případě silné bolesti hlavy, Maria Luisa sdílela s jinými extatickými ženami, například se „spolutrpitelkou“ Annou Kateřinou Emmerichovou. Maria Luisa si s tím ovšem poradila po svém. „Řeči extatického těla“ využila nejen jako „ženské strategie zvládání krize“ a jako „formy vyjádření prožitého utrpení“, nýbrž zcela vědomě k záměrné manipulaci bližních. 
Maria Luisa už nechtěla trávit život na jeho stinné straně, nechtěla už patřit k prohrávajícím. K tomu, aby pomocí příkladů z dějin ženské mystiky vystupovala jako řeholnice s přímým spojením k Bohu a jiným nebeským osobám, neměla daleko, protože nadpřirozené úkazy byly v S ant’Ambrogiu tak jako tak na denním pořádku. Kryta nebeskou autoritou mohla Maria Luisa své mocenské nároky prosazovat nejprve uvnitř kláštera, posléze však i venku, v jistých kruzích papežské kurie. Díky svému přímému spojení s nebeskými mocnostmi byla Bohu blíže než kterýkoli kněz, biskup, a dokonce papež.
Na pochybnosti posvěcených mužů měla vždy v pohotovosti námitku: Mluvila o tom Matka Boží bezprostředně i s tebou? A jakkoli to vypadá přímo bláznivě, Maria Luisa měla se svou ženskou mystickou strategií u hierarchicky organizované, klerikální mužské církve úspěch. 
To, že jí teologové a kardinálové skutečně věřili, lze pochopit jedině na pozadí katolicismu prosyceného touhou po zázracích, jaký panoval v Římě v druhé polovině 19. století. V apokalyptickém ovzduší vyvolaném pokračujícím scvrkáváním církevního státu a hrozícím obsazením Říma oddíly italského národního hnutí se každou chvíli počítalo se zásahem nebeských mocností do pozemského dění na ochranu papeže a kurie. A samozřejmě i papež, tak jako nemálo jeho současníků, věřil téměř každým dnem, že nastane nějaký zázrak.   
Jenže Maria Luisa chtěla ještě víc. Nestačilo jí ovládat prosté zbožné ženy v Sant’Ambrogiu a využívat k tomu i několika duchovních. Chtěla založit něco trvalého, jež by zůstalo navždy spojeno s jejím jménem. A tak v ní uzrál plán, že se stane novou matkou zakladatelkou jako Agnese Firraová, za tím účelem založí nový klášter jako pobočku Sant’Ambrogia a stane se jeho abatyší. K tomu však potřebovala peníze, mnoho peněz, a protekci vlivných církevních hodnostářů.   
Patří k tragice tohoto příběhu, že už samotná příprava nového kláštera, který se měl stát jejím mistrovským dílem, skončila pro krásnou mladou řeholnici katastrofou. Díky kardinálu Reisachovi se totiž ukázal na obzoru zdroj peněz, jejichž pomocí by se stavba pobočky Sant’Ambrogia dala financovat. Katharina von Hohenzollern byla zámožná a svůj vdovský důchod vložila do zvláštního klášterního fondu. Matka Boží k tomu rovnou napsala odpovídající dopis: „Princezna musí být má.“ Nikdo však nepočítal se zcela odlišnou mentalitou vzdělané německé šlechtičny. Kněžna prohlédla, co Maria Luisa chystá. Následkem byly travičské pokusy a nakonec proces před Svatým oficiem. 
Církevní hodnostáři, kteří dříve lpěli na jejích rtech a ňadrech a uctívali ji jako živoucí světici, nechali Marii Luisu na holičkách. A před mužským soudcovským sborem Svatého oficia uspěli, tvrdíce, že byli oklamáni, a využívajíce obrannou strategii, jež se mohla opřít o běžná klišé týkající se žen: co jiného se přece dalo čekat od toho slabého pohlaví, od Eviných dcer, jež se tak snadno nechají svést ke zlému a samy ještě muže svádějí? Přitom ti mocní hodnostáři – kardinál protektor, kardinál kurie a zpovědník – museli od začátku vědět, oč tu jde. Bylo jejich povinností jako duchovních rádců se zneužitého dítěte ujmout a věnovat mu lidskou a náboženskou péči a pomoc. Namísto toho byla nyní ona jediná potrestána za vše, čeho by se nemohla dopustit, kdyby nebylo falešné důvěřivosti církevních představitelů, zatímco velební pánové z celé věci vyšli jen s minimálními následky. 
Nesmí se ovšem zapomínat na to, že před světským soudem by Marii Luise jako několikanásobné vražedkyni hrozil trest smrti. I v církevním státě bylo podle tamějšího trestního zákoníku v 19. století „každé úmyslné a předem uvážené zabití“ trestáno smrtí. Travička by v žádném případě nemohla počítat s polehčujícími okolnostmi, spíše naopak: zatímco běžný trest smrti byl prováděn stětím, u vraždy jedem se počítalo se zostřením trestu – odsouzenec byl usmrcen výstřelem do zad. 
Krev duchovních a řeholníků či řeholnic však zpravidla prolita nebyla. V církevním státě jim bylo uděleno takzvané privilegium fori, podle něhož při provinění trestněprávní nebo občanskoprávní povahy nesměli být souzeni světským soudem. Pouze ve velmi řídkých případech byli vydáni světské soudní moci a popraveni, jestliže v případě kacířství odvolání zvlášť tvrdošíjně odmítali, případně když spáchali hrdelní zločin a z duchovního stavu byli vyloučeni. Ostatně pozornost inkvizičního soudu se nesoustřeďovala na hrdelní zločiny, nýbrž na kacířství, přičemž na vraždy a vražedné pokusy se nahlíželo jako na jakési vedlejší delikty zaviněné falešnou vírou.
 
wolf per

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Banner

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

GABRIELA KUBENOVÁ

výtvarnice

Kniha:


Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Anotace ke knížce, která psala o jednom e-mailovém omylu a nastartovala neobvyklou korespondenci, mne zaujala a e-knihu jsem hned zakoupila. Opravdu mě nepustila a přehltla jsem ji přes noc, dá se to, je to pro mě velice čtivé a děj má spád. Mám ráda podobná nedorozumění i v opravdovém životě a ne jedno se mi už i přihodilo, takže jsem se do toho začetla a stala se téměř součástí knížky.Po poslední větě nastalo… no tohle? To snad nemůže být konec, to nejde, aby to takhle skončilo, to mi snad ten autor udělal schválně…. Ale bylo to tak, byl to konec, žádné další stránky, žádné další věty a dokonce ani slova nenásledovala…. Tohle se mi u málokteré knihy stane……. Ale za pár měsíců jsem objevila volné pokračování…. „Každá sedmá vlna“, neváhala jsem ani minutu, knihu zakoupila, opět v digitální podobě, ačkoli jsem totální milovník knih, které můžu otevřít a ke které můžu i přivonět, a pro mě bylo to pokračování snad ještě lepší. Takže pokud jste milovníky zamotaných životních příběhu a šťastných konců, dejte se do čtení. Daniel Glattauer (nar. 1960) pochází z Vídně, je spisovatel a novinář. Píše sloupky, soudní reportáže a fejetony. Jeho kniha Dobrý proti severáku se stala bestsellerem, v roce 2006 byla nominována na Německou knižní cenu a byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. V Německu se dosud prodalo více než osm set padesát tisíc výtisků. Na přání čtenářů vyšlo pokračování Každá sedmá vlna (2009).


Hledat

Mimísek 6

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Žádný sex, je úterý

sex200Tracy Bloomová nesnila o spisovatelské dráze, tak jako o ní snívají jiní autoři. Měla úplně jiné plány, ale jak už to tak bývá, život jí naservíroval úplně jiné menu.

...

Divadlo

Open-air představení Package tanečního souboru 420PEOPLE bude k vidění 19. 7. na Václavském náměstí!


package 200Legendární Package japonského choreografa Shusakua Takeuchiho v bravurním podání 420PEOPLE se po třech letech vrací do centra Prahy, a to přímo na Václavské náměstí. Představení fyzického divadla o lidech z kancelářského prostředí, nekone...

Film

Recenze: Prázdniny v Provence

prazdniny v provence200Tento film vypráví o trojici muzikantů, již znechucených povinností ustavičně vystupovat, kteří se jednoho dne sbalí a prchnou do slunné Provence k tetě jednoho z nich. Záhy vplují do malé české komunity, která se ve francou...