Reklama
Banner

Pouť prehistorického obra se završila v muzeu

Email Tisk

obr200V monumentální celistvosti si konečně mohou návštěvníci prohlédnout zkamenělou schránku obřího prehistorického amonita, kterého vylovili ústečtí muzejníci koncem září ze dna řeky Ohře. Přes měsíc vzácný nález sušili, čistili a slepovali. Nyní ho vystavili coby exponát měsíce společně s dalšími exempláře tohoto druhohorního hlavonožce ze svých sbírek. A připojili také fotopříběh dokumentující náročnou a nezvyklou záchrannou akci.

 

 

Amonit o průměru 70 cm „vylovený“ z vod Ohře u obce Křesín patří k typickým zástupcům druhohorního (jurského a křídového) moře. Jeho příběh tedy započal již před více než 90 miliony let. Vedl aktivní způsob života, v prastarém moři patřil mezi dravce, živil se rybami a drobnými vodními živočichy. Někomu by mohl svým vzhledem připomínat křížence chobotnice a šneka. Typická pro něj totiž je spirálově zavinutá vápnitá schránka, ze které vyčnívalo tělo s chapadly.

„Po odumření se schránka amonita stala součástí mocných jílovitých a vápnitých uloženin původního mořského dna. Po velmi dlouhém období pohřbení těchto sedimentů se z hlubin geologických vrstev dostala již zkamenělá schránka opět na zemský povrch, kde byla nakonec zcela obnažena erozními procesy. Shodou náhod byli letos jedinci tohoto druhohorního hlavonožce objeveni opět pod vodní hladinou, tentokrát však ne mořskou ale říční,“ poznamenala geoložka muzea Zuzana Vařilová.

obr1

 

Dlouhý pobyt na dně řeky dal zkamenělině zabrat. Vodní proud ji zbrousil z jedné strany téměř na poloviční tloušťku. Ulitou pak procházely trhliny vzniklé v kamenném dnu řeky. Muzejníci ji proto vydobyli z křehké opuky říčního dna po kusech. Po převozu do Muzea města Ústí nad Labem se části amonitů nejdříve museli pozvolna vysoušet. V laboratoři je potom konzervátor Jiří Belis odborně očistil od povrchových nečistot (zejména nánosů zelených řas) a sestavil do původního tvaru. Šlo doslova o „chlapskou modelařinu“, neb některé části amonita vážily i po vysušení až 15 kg (celá schránka pak kolem 70 kilogramů). „A to je ten menší z nich... Kolegové muzejníci vylovili ještě jednoho o deset centimetrů většího, ten se však rozpadl ještě na více kusů a jeho restaurování stále probíhá.“ okomentoval aktuální situaci Jiří Belis.

obr2

 

Čerstvé nálezy amonitů o průměru 80 a 70 cm se staly největšími exempláři tohoto dravého mořského hlavonožce v  geologických sbírkách muzea. Jejich novým životem budou teď prezentace a výstavy. Pro další generace návštěvníků i badatelů se stanou dalším z nenahraditelných dokladů dávné historie naší Země. Zásluhu na tom mají i nálezci Eva Vokurková a Jaroslava Vogelová z Křesína, kteří se o svůj objev podělili prostřednictvím ústeckých muzejníků s širokou veřejností.

obr3



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Banner

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Andělé všedního dne

altPatříte-li mezi tradicionalisty, jejichž představa andělů zahrnuje okřídlené bytosti bdící nad našimi osudy a strážící naše kroky, můžete se nechat obohatit o novátorský a zcela jiný přístup, o pohled, jenž nám předkládá spisovatel Michal Viewegh...

Listopadová D21

divadlo 21Divadlo D21 má v posledních dnech skutečně napilno. Blíží se premiéra Gulliverových cest, listopadový program je nabitý a stále roste obliba tohoto koutku divadelní kultury známého i jako divadlo Malé Vinoh...

Na DVD vyšly všechny čtyři společné filmy Voskovce a Wericha
ImageVoskovec a Werich, protagonisté legendárního Osvobozeného divadla, se nikdy netajili levicovým smýšlením a považovali za přirozený vývoj, že od "čisté" srandy spěli k sociálnímu a posléze polit...
Ohlédnutí za legendou jménem Minnesengři

2001Ačkoliv konkrétní datum vzniku českobudějovické folkové skupiny Minnesengři spadá někdy do začátku podzimu, letošní 45.výročí vzniku této legendární hudební formace si její zbylí členové společně s publikem připomenou až 14.listopadu. A to jubilejním vzpomí...