Reklama
Banner

Kniha OPERACE RATH zprostředkovává unikátní pohled do prostředí elitních policejních kriminalistů

Email Tisk

rath200Více než tři roky sledoval investigativní novinář Radek Kedroň pozadí největšího korupčního případu novodobé české historie. Shromáždil dokumenty z vyšetřování, zpovídal státní zástupce, detektivy i svědky. Výsledkem je téměř dokumentární rekonstrukce kauzy, která nahlíží notoricky známý příběh z dosud neznámých úhlů.  A čte se jako detektivka.  Vydává Vyšehrad.

 


 
Veřejné uvedení knihy spojené s autogramiádou se koná ve středu
16. září 2015 od 16 hodin v Literární kavárně Academia, Václavské náměstí 34, Praha 1.

Korupční skandál okolo zakázek pro nemocnice ve Středočeském kraji, v jehož ohnisku stál tehdejší středočeský hejtman a poslanec David Rath, je nejznámější a nejvíce medializovanou korupční kauzou posledních desetiletí. Tři ambiciózní lékaři David Rath, Petr Kott a Kateřina Pancová manipulovali se zakázkami. Celé večery přepočítávali úplatky. Miliony brali, ač měli jasné signály, že po nich policie jde. Rathův spolek byl minimálně třikrát upozorněn na to, že je vyšetřován policií. Dokonce dostal informaci, že je odposlouchávaná kancelář Pancové. Přesto v systémové korupci pokračoval.

„Ještě než detektivové vypnuli odposlech, zaslechli, jak Pancová připomíná Kottovi, že mají slevový kupón na stovku do Lidlu a musí jej uplatnit. Její muž právě přinesl dva miliony korun a ona se obávala, aby nepřišli o stokorunu,“  popisuje kniha Operace Rath, která vychází pouhý měsíc po odsouzení (zatím nepravomocném) exhejtmana Davida Ratha. Zkušený novinář Radek Kedroň v ní shrnuje několik let sledování této kauzy: „Scházel jsem se se zdroji, snažil se mluvit se všemi aktéry příběhu,“ říká, „měl jsem možnost prostudovat si přepisy odposlechů, výpovědi svědků a další důvěrné policejní protokoly.“

I když se kniha opírá o soudní a policejní protokoly, nejde o mechanický přepis odposlechů. Především přináší detailní pohled do práce vyšetřovatelů, kteří víc času a energie spálí bojem se šéfy a zastaralou technikou, než se skutečnými pachateli. Autor vyvrací mýty, které kolem případu navršil David Rath. Po celou dobu vyšetřování tvrdil, že jeho zatčení předcházelo masivní, nebývalé nasazení odposlechů, a to i do ložnic. Jak kniha ukazuje, vyšetřovatelé museli s vedením bojovat o každou štěnici a nakonec mohli nasadit jen tři prostorové odposlechy. Jeden do kanceláře Pancové v kladenské nemocnici, do kuchyně jejich domu v Rudné a třetí do pracovny. Kniha objasňuje, proč kriminalisté nenasadili odposlechy do kanceláře Davida Ratha. Spis Důvěra, do nějž Rathovu kauzu uzamkli, utajovali kvůli obavám z prozrazení dokonce i před svými veliteli. 

Kedroň  popisuje i zvraty, jichž se příběh dočkal. Vyšetřující policisté se v konečné fázi případu stali sami lovnou zvěří a muž, který policisty zalarmoval a spolupracoval s nimi, si vysloužil postavení persona non grata.

Autor hledá také odpovědi na dosud otevřené otázky: Jak se podařilo policistům nasadit odposlechy přímo do kuchyně korupčního spolku? Kdo policejní operaci předčasně vyzradil? Kdo na lavici obžalovaných chyběl?

V neposlední řadě kniha analyzuje propletenec osobních vztahů mezi ústřední trojicí Rath – Pancová – Kott. Snaží se dešifrovat jejich motivaci, odkrývá jejich plány s ukořistěnými penězi i malé lidské slabosti. „Nevěřili si navzájem,“ říká Kedroň, „Rath probíral zakázky odděleně s Pancovou a pak s Kottem. Vždy mezi čtyřmi očima.“

"Jsem přesvědčen, že kniha odpovídá na častou hospodskou otázku: Proč chytili zrovna Davida Ratha, když ostatní politici přeci taky kradou a bez následků jim to prochází?“ dodává autor.                            

V závěrečných kapitolách je text doveden až do těchto dní a sleduje soudní proces s Davidem Rathem a dalšími obžalovanými. Kniha Operace Rath poskytuje vhled do fungování systémové korupce i do podmínek, za nichž pracují ti, jejichž úkolem je korupci potírat.

Radek Kedroň: Operace Rath – Pohled do zákulisí policejního vyšetřování             

Vydalo nakladatelství Vyšehrad roku 2015                                              

Odpovědný redaktor Filip Outrata                                                                   

Počet stran 264, MOC 268 Kč                                                                           

První vydání                                                                                                     

https://www.facebook.com/operacerath?fref=ts                       

www.ivysehrad.cz

          

Ukázka z knihy, str. 98

   Hodiny odtikaly půl desáté, dodávka s dvojitou anténou by mohla nastartovat
a rozjet se hned za Rathovým superbem. Pro ten den toho slyšeli dost. Ale náhoda nikdy nespí. Potřebovali ještě dovysvětlit to, co Rath jen napsal na papír. A oni věděli, že Pancová s Kottem se po odchodu jejich šéfa podělí o pocity a postřehy. Tentokrát měl jejich rozhovor ovšem jiný, víc než překvapivý průběh.
   „Já jsem byl dneska na hraně. Já to neudělal, protože už jsem vyšumělý, ale být to dřív, tak mu řeknu: ‚Hele, Davide, ty jsi normální lhář‘,“ rozpoutal debatu, jejíž pointu v tu chvíli nešlo ani domyslet. Pancová věděla, co jej tolik ranilo. Její partner se ani po alkoholových aférách nevzdával snu, že se vrátí do politiky. Ten, který mu dal šanci ve Všeobecné zdravotní pojišťovně a nyní ve středočeských nemocnicích, s ním ale na kandidátce v blížících se krajských volbách nepočítal. „Já jsem dneska pochopil jednu věc: já jsem nemohl na kandidátku, ale může tam Vlková, která má na krku žalobu.“ Miloslava Vlková byla starostkou Štěchovic a policie ji stíhala kvůli tomu, že vydírala učitelku mateřské školy jejími soukromými hanbatými snímky. A i přesto okupovala páté místo na oranžové kandidátce.
   „On,“ myslel tím Ratha, „mě nepustí na kandidátku za nějaký průser z roku 2004, když jsem teďkon jako beránek. Chodím do práce, nepiju. On se bojí, abych náhodou ty hlasy nedostal,“ skuhral bývalý člen ODS i člen poslaneckého klubu US-DEU.
   Pancová se jej snažila ukonejšit. Prý že věci vidí zbytečně černě. A hlavně na rozdíl od Vlkové nemá za sebou podporu místního domova důchodců. „On,“ myslel zase Ratha, „rozumí jen síle. On je nerovnej, on je náladovej, on tě jeden den pošle někam a druhý den někam a na to já ve svým věku nemám náladu.
Na to já seru. Po těch volbách si jedu po své linii. Děj se vůle páně. Ale to jsem se teda vytočil, to jsem úplně běsnej,“ zastavil na chvíli proud vzteku Kott. Ale takřka okamžitě mu opět nechal průchod. Štvalo ho, že krajská konference ČSSD Vlkovou nevyloučila, i když by mohla. „Protože ona se nejmenuje Petr Kott. Jemu nepřekáží. On se jí nebojí, že by náhodou mohla… On si nevidí do úst, on si opravdu nevidí na špičku nosu,“ varioval rčení. Jejich vzájemné antipatie právě vyhřezly v plné síle. Za každým Kottovým slovem byla cítit nedořešená rivalita s úspěšnějším, pohlednějším a stále ještě stoupajícím Rathem, který k tomu všemu poznal jeho partnerku jako první.
   „Proč ses ho nezeptal?“ docházela trpělivost Pancové. „Měls říct: ‚Já nechápu, proč jsem nemohl být na nevolitelným místě?‘“
   „Co by mi na to řekl? Že je to něco jiného, že Vlková nebyla tak mediálně známá. Já se ale divím, že to nevidíš. Proč mi aspoň neřekneš: ‚Já to vidím, máš pravdu‘. Proč my dva hrajeme spolu takovou hru?“ přesměroval svou zlost na Pancovou.
   „Nebuď protivnej,“ zkusila zažehnat blížící se hádku ona. Polopatické vysvětlování stranických šachů ale nepomáhalo.
   „Proč obhajuješ neobhajitelné?“ utrhnul se na ni Kott. „Proč mi neřekneš: ‚Ano, je to sráč, který tě popravil a jde proti tobě?‘ Ty mi ani tohle nepřiznáš – já žasnu.“
  „On tě na kandidátce nechtěl, protože se bojí, že napíší: Tragikomická postava Petra Kotta se po x letech vrací.“ Minimálně v případě toho titulku to byl správný odhad, novináři by si takové sousto nenechali ujít. Kott to ale nechtěl vidět. „Nebojí se spíš toho, že bych náhodou mohl uspět?“ zeptal se, ale nečekal odpověď.
   „On minimálně ví, že ho nezradíš. Myslím, že o tom nikdy nepochyboval,“ zkoušela ho Pancová znovu usměrnit. 
Kottovi to však nestačilo. Vagon plný vzteku se urval a nekontrolovaně se řítil vstříc kolizi.
   „On se bojí, že ho někde napadnou, že jsi jeho nejbližší spolupracovník, že vytáhnou ty fotky s monoklama, že daj ty fotky ze sněmovny.“
   „Dobře, je to pro mě jasný. Končím. Opravdu. To nemá cenu. Ne, to ne,“ explodoval Kott.
    „Ale já ti říkám, co si myslím. Nemůžeš mě tlačit k tomu, co si nemyslím. Ty jsi už jako můj totalitní táta.“ 
   „Pokud jsem nepřesvědčil tebe, tak to pro mě nemá smysl.“
   „Péťo, hele, jsou dvě věci, které musíš odlišovat. Když budeš spolupracovat, tak vyděláš nějaký peníze. Tolik, co by si nikdy nevydělal, kdybys dělal cokoliv jiného. Ani za dobu, co jsi poslancoval, nedosáhls na to, co teďko máš tady v trezoru,“ uhodila Pancová nečekaně tvrdě a věcně. Avšak policisty nejvíc zaujala poslední část proslovu: Tady v trezoru.
   „Ty musíš začít odlišovat, co je pro tebe priorita. Vydělávání peněz a být v exekutivě. Ne v politice,“ zkoušela do hádky vnést racio.
   „Ale vždyť já v žádné nebudu. On mě nepustí do žádné exekutivy,“ uvedl nakvašeně Kott.
   Ve většině domácností v takové chvíli hádka končí. Ne u Kotta a Pancové. 
   „Tak se vsaď. Vsaď se, že z tebe udělá elpépáka nemocnic,“ nadhodila Pancová. Elpépákem mínila vlivný post náměstka pro léčebně preventivní péči.
   „Klidně. O co chceš.“
   „O co chceš ty?“
   „O milion.“
   „O milion ne.“
   „Proč ne? Vždyť tomu věříš, ne“
   „Dobře, tak o milion,“ ukončilo dohadování plácnutí dlaní.
Oblohu nad Rudnou to nevyčistilo. Šli si lehnout rozhádaní.


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Banner

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KVĚTOSLAVA ENGLEROVÁ

knihovnice obce Statenice

Kniha:


JAN BAUER - KLASIKOVÉ V NEDBALKÁCH

Kniha Klasikové v nedbalkách aneb Za kulisami českého 19. století z pera Jana Bauera mě oslovila hlavně tím, co jsme se ve škole o našich slavných klasicích neučili. Všeobecně je známo, že život těchto osobností byl plný bídy, ústrků a jedním slzavým údolím. O tom, že to byli také lidé z masa a kostí s lidskými chybami, se ve škole neučilo. Jejich životopisy nelze shrnout do pouhého soupisu děl. Víte, že Mácha hovořil většinou německy, že Palacký napsal Dějiny národa českého nejprve německy, že Dobrovský, Rettigová a Světlá se museli učit češtinu až v dospělém věku? A s češtinou bojoval i Josef Mánes. Nejvíce mě zaujal příběh Karla Havlíčka Borovského, který byl pasován na národního mučedníka. Havlíček byl r. 1851 odvezen do tyrolského Brixenu. V kouzelné alpské krajině byl ubytován v luxusním hotelu, kde se zastavovali i příslušníci habsburského panovnického rodu. Český novinář zde měl zajištěnou plnou penzi a mohl k sobě zvát manželku i dceru. V květnu 1852 se za Havlíčkem rozjela i jeho rodina. Cestovní výlohy ve výši 150 zlatých jim zaplatilo pražské policejní ředitelství. Nato si Havlíček pronajal domek se zahradním altánem s krásnou vyhlídkou. Veškeré jídlo jim nosili z luxusního hostince. Kromě toho dostával náš novinář od rakouského ministra vnitra ročně 500 zlatých, které mu byly vypláceny pravidelně v měsíčních splátkách, aniž musel něco dělat. Pravdou ale je, že byl Havlíček pod stálou policejní kontrolou. A takových zajímavých příběhů je tu mnohem víc. Kniha vystihuje zajímavosti ze života našich klasiků čtivou formou bez bulvární příchutě a nesnižuje přitom význam osobností, které hrají zásadní roli v našem národním kulturním fondu.

Banner

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


HVĚZDY POPU které jsme milovali podruhé

hevzdy popu ktere jsme milovali 2Umělecké i životní příběhy československých pěveckých hvězd 70. a 80. let minulého století. Druhý díl úspěšné knihy Hvězdy popu, které jsme milovali vydává Nakladatelství Prc...

Romeo a Julie v divadelním studiu JAMU

romeo200Marta, studio Divadelní fakulty JAMU v Brně dává pravidelně prostor svým studentům, aby se představili před diváky svou tvorbou. Bývají to tvůrčí dílny a různá volná asociativní představení, jsou to (naštěstí) i práce z oblasti klasického dramatu, na kt...

Sovětské archivy nevydaly o UFO žádné nové zásadní informace

fenomen ufo200Fenomén UFO patří mezi jeden z nejzajímavějších předmětů dohadů, disputací a spekulací v kategorii „existuje – neexistuje?“ Ať už má člověk na tento úkaz názor jakýkoli, počítám, že ho zaujme možnost dovědět se další zajíma...

SMIŘICKÉ SVÁTKY HUDBY 2014 – FESTIVAL TÓNŮ, VIZÍ A POZITIVNÍ ENERGIE! Od 12. do 21. dubna

smirickyfestival perexSmiřice u Hradce Králové se v roce 2003 staly místem konání 1.ročníku velikonočního hudebního festivalu Smiřické svátky hudby, u jehož zrodu stál královéhradecký rodák, houslista Jaroslav Svěcený